Exposition "Czechoslovak Air Force 1945 – 1992“
| S-95 Lavočkin La 5FN byl čs. vládou od SSSR zakoupen v počtu 24 strojů vyrobených v roce 1944, které však neměly zdaleka tak dlouhou životnost jako Spitfiry. Poslední S-95 v našem stíhacím letectvu dosloužily už v roce 1948 i kvůli dřevěné kostře křídel a pevných ocasních ploch potažených překližkou a trupu z překližkové poloskořepiny. Prázdná hmotnost 2 605 kg, roNextí 9, 80 a délka 8, 67 metru, motor AŠ-82FN o 1 850 koních, rychlost 640 km/h, dostup 9 500 m a dolet 765 km. Vyzbrojen dvěma kanóny ŠVAK ráže 20 mm střílejícími okruhem kovové třílisté stavitelné vrtule. |  |
 |
B-33 Iljušin Il-10 byly licenčně vyráběny v letňanské Avii od roku 1953 do 1955 a v československém vojenském letectvu sloužily až do počátku 60. let. Od 1. září 1951 u 30.bitevního leteckého pluku 34. bitevní letecké divize létaly Il-10M rovněž z letiště ve Stichovicích a 1955 až 1957 i v Prostějově. Normální nosnost pum 500 až 700 kg. V centroplánu byly dvě pumovnice, kdy se do každé vešla jedna bomba a dvě se dávaly do závěsů pod křídly, kde byly neseny také čtyři raketové střely typu RS-82 nebo RS-132, případně RS-130. |
| B-33 Iljušin 10 byly nástupcem bitevního Il2m3 přezdívaného „ šturmovik “ určeného k ničení tanků, opevnění a bombardování střemhlav i plošnému. Il 10 přezdívaný našimi letci „ kombajn „ ale byl o 45 cm kratší = 11,20 m a jeho roNextí o 1, 2 m menší = 13,40 metru než šturmovik. Prázdná hmotnost Il 10 byla naopak o 360 kg vyšší než u Il 2m3 – tj. 4 680 kg. V Sovětském svazu byl vyráběn od října 1944. Piloti oceňovali okamžitou reakci kombajnů na řízení a jejich velmi dobrou obratnost. Dala se s nimi dokonce provádět i základní akrobacie. U Letectva Československé lidové armády se používala pouze verze Il-10 M. |  |
 |
B-33 Iljušin Il-10 měly trup v části přední z pancéřované skořepiny a v části zadní z duralové poloskořepiny. Verze Il-10M, s níž létali naši, měla zadní část trupu již kovovou. Kovová kostra křídla a pevných ocasních ploch potažena duralem, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy duralové.Výzbroj tvořily 4 kanóny NS-23 ráže 23 mm v křídle po 150 nábojích /rychlost střelby 550 až 580 ran za minutu/ a pohyblivý kanón UNT-20 ráže 20 mm ve střelecké věži se 150 náboji s kadencí 450 ran v minutě. Stroj mohl nést rovněž bomby nebo rakety. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do křídla a kolo záďové do trupu. |
| B-33 Iljušin Il-10 s řadovým motorem M 42 o výkonu 2 000 koní a kovovou třílistou vrtulí s nastavováním úhlu náběhu dosahoval maximální rychlosti 530 km /h, dostoupal do výšky 7 250 m a jeho dolet byl 830 kilometrů.V československém letectvu létaly v kamufláži barvy zelené na horních a světle modré na spodních plochách. Stroje sovětské výroby měly pancéřováno i stanoviště střelce, ty čs. produkce už nikoliv. Střelec měl pro ochranu ze zadní polosféry nejen kanón UNT-20 ale rovněž skříňku s granáty DAG-10. |  |
 |
B-33 Iljušin Il-10 „ kombajn „ a Il 2m3 „ šturmovik „ měly stejný emblém. Dolet Il 2m3 ale byl o celých 230 kilometrů kratší a dostup dokonce o celých 3 250 metrů menší. I proto se po válce v Československu šturmoviky už nevyráběly, na rozdíl od „kombajnu “ a jeho školní verze CB-33 / Il-10UT/, která měla namísto střeliště sedadlo pro instruktora. Naše výroba ale B-33 dodávala až od roku 1953. Právě malovaný emblém patří 30. bitevnímu pluku nesoucímu jméno „ Ostravský „ na počest příslušníků 3. bitevního pluku 1. smíšené letecké divize, kteří se ještě na typu Il2m3 od 16. do 30. dubna podíleli na osvobození Ostravska. |