TEXT
Nový bělostný beton trojúhelníku ranvejí a pojížděcích drah okolo nich byl vidět zdaleka rovněž v noci a to bylo kvůli možným útokům Luftwaffe nebezpečné. K jejich úpravě se ale začalo až po provedení akce nejvyšší priority, kvůli níž byly 24. června všechny dovolené odvolány a členové pozemního i létajícího personálu měli okamžitou pohotovost. Tak byla do dvaceti čtyř hodin peruť téměř kompletní až na jedince, jejichž místo dovolené bylo příliš vzdálené. Wellingtony byly prohlédnuty kvůli přeletu na předsunutou základnu Bircham Newton ve východní Anglii. Všechny perutě RAF dostaly za úkol na akci poskytnout co nejvíce letadel a osádek. Šlo o dosud největší nálet na Německo s dosud nejvyšším počtem letadel. V jednom ze čtrnácti bombardérů 311 byl i radista Jiří Osolsobě, který letěl dobrovolně i po ukončení operačního turnusu.
Z Bircham Newton běžně létaly pouze dvě perutě s třiceti letouny, ale kvůli chystanému náletu se tam tísnilo 150 strojů. Kvůli tak vysokému počtu 700 letců z osmi perutí byl briefing ne v operačním sále jako obvykle, ale v letištním biografu. Cíl byly Brémy a novinkou byla nutnost shodit bomby mezi 02.00 a 02.45 - během pouhých 45 minut kvůli většímu účinku, než nad Kolínem v noci z 30. na 31. května za čas dvojnásobný. Pokud by bombardér Brém nedosáhl do 02.45, měl bomby shodit na cíl pomocný. Stroje vzlétaly v intervalech minuty a 311 jako poslední po 11. hodině večer. Kvůli třem hrbům na travnatém letišti stroj Vratislava Žežulky na druhém z nich nadskočil a do hrbu třetího vrazil tak prudce, že urazil jedno kolo. To po chvíli spadlo na zem, ale Wellington Z 1090 pokračoval k cíli. Ve vzduchu byl takový počet letadel, že Němce zaměřující nalétávající bombardér s pomocí odposlechu byli rušeni dalšími stroji v okolí. Německá obrana byla úplně dezorientovaná a střílela nazdařbůh. Hlavního cíle dosáhlo 11 Wellingtonů 311 a každý z nich na Brémy shodil šest bomb pětistovek. Od cíle se letělo přes moře, aby nedošlo ke srážce s dalšími přilétajícími bombardéry. Vrátilo se všech 14 až na Z 1090, který při návratu havaroval na Brancaster Beach, Norfolk. Posádka nezraněna.
Po návratu do Talbenny dostaly stále ještě černé Wellingtony 311. světlou kamufláž Pobřežního velitelství a stroje tím omládly. Na ostrém povrchu nové betonové dráhy se ale nadměrně opotřebovávaly pneumatiky Wellingtonů a proto najatí Velšané dostali za úkol beton natřít asfaltem smíchaným s nasekanými kousky gumy. Pak ale začaly pneumatiky bombardérů na ranvejích i pojížděcích plochách explodovat ! Příčinou byla sabotáž Velšanů, kteří do kousků gumy přidali hřebíky. Příslušníci létajícího i pozemního personálu 311 dráhy pročesávali a marně se snažili hřebíky z gumy odstranit. Proto byly ranveje polity benzínem, ten zapálen a hřebíky poté smeteny i s gumou. Pak beton drah už nesvítil.
Literatura : Miloslav Vild - Osud byl mým přítelem Naše vojsko 1985
Jiří Osolsobě - Zbylo nás devět Naše vojsko 1989