Panel RAF01

Stíhací pilot 310. perutě Josef Kiška narozený v Životicích u Karviné 27. 10. 1918 žil od války v Plumlově, postavil si zde krásný dům a zemřel 18. 11. 1994. Na nedalekém letišti Stichovice sloužil po druhé světové válce jako učitel létání až do roku 1949, kdy byl z armády vyhozen. Půl roku vězněn v Olomouci a pracovním táboře u Příbrami. V šedesátých letech se mu podařilo sehnat místo řidiče linkového autobusu ČSAD. Fotografie i fakta máme od jeho syna Josefa.
Navigátor 311. bombardovací perutě Vilém Konštacký se narodil 17. 11. 1914 v Čelechovicích na Hané. Do okupace létal u 75. letky pluku 5 v Brně. Odchod 22. 1. 1940 přes Bejrút, 12. 5. u Náhradního tělesa Agde, pak Letecká skupina. Evakuován přes Port Vendres. Jako jeden z nejúspěšnějších navigátorů ve výcviku se stal členem páté operační posádky 311. Na kontě 146 hodin 37 minut, první nálet Calais 21.9.1940, poslední Brémy 22. 6. 1941. Při 31. zahynul s Valachem Hejnou,Smrčkem a Rozumem. Osudy Viléma popsal vnuk jeho sestry Radan Bukva v „ Let bez návratu" ARSCI 2007, snímek od něj.
Posádka ve výcviku. Zleva Horák, Filler, Valach, Bernát, Konštacký, Plzák. Srpen 1940. Karel Valach na jaře 1939 sloužil na piešťanském letišti a jako střelec jednoho ze tří dvouplošníků Šm 328 odtud dne 7. června spolu s jedním Aerem 101 uletěl do Polska. Přes Francii do Velké Británie a jako zadní střelec T 2990 čs. 311 bombardovací perutě zahynul 23. června 1941 s Konštackým, Hejnou, Rozumem a Smrčkem.
Trosky stroje ani těla se z bahna nepodařilo vyprostit. Leží kousek od kříže a obyvatelé holandské vsi Nieuwe Nierdrop sem kladou květiny. Padákem se zachránil jediný Vilém Bufka, který sestřel popsal v knize „ Bombardér T2990 se odmlčel." Běžný radista posádky Jan Plzák dostal tehdy volno kvůli koupi auta a válku přežil. Místo havárie navštívili nejen manželka a syn Karla Valacha, ale rovněž autor fotografie Radan Bukva.
Navigátor 311. bombardovací perutě František Krejčí se narodil v Konici 11. dubna 1917. Letecká akademie v Hranicích, po okupaci do Polska, zajat Rudou armádou. Ze SSSR do Velké Británie a v Kanadě a na Bahamách výcvik navigátora. Válku přežil a byl jedním z osmi letců RAF, jimž na Pražském hradě Dr. Beneš osobně poděkoval. Snímky od Antonie Coufalové a Jaroslava Vlacha - Akademie v Hranicích - 2. zleva v první řadě.
V kabině cvičného Ansonu od No 8 Air Observer School v Ancienne Lorette v Kanadě, zde od 22. 3. do 6. 8. 1943. Výcvik u 111 OTU na Bahamách od 6. 3. do 27. 5.1944. 5. října posádka 311 Sqn - Říha, Polach, Vrba, Hahn, Glasner, Mueller, Ševic a Samuel. Po skončení války přijela jeho anglická manželka Peggy s dcerami. František na letišti Stichovice, ale kvůli politické situaci poslal Peggy s dětmi zpět do Anglie a poté, co se komunisté chopili moci, uletěl na Západ.
Jaroslav Dohnal narozený v Prostějově 21. 7. 1917 byl absolventem zdejšího leteckého učiliště. Do odboje odešel 24. 12. 1939 přes Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút společně s budoucím velitelem 313. perutě Otmarem Kučerou a parašutistou skupiny SPELTER Jaroslavem Kotáskem - viz publikace" Otmar Kučera DFC" z nakladatelství Kolesa. 2. března 1940 doplul na lodi Providence do Marseille, do bojů ve Francii však nezasáhl. V Británii nejprve v OTU Benson, pilotem Ferry Pilots Pool a Maitenance Unit. V červnu 1941 absolvoval výcvik operačního létání u 55 OTU Ushwort. Snímky od Jiřího Dohnala.
V červenci 1941 nastoupil k čs. 313. stíhací peruti. Sedící na křídle Spitfiru MkV zleva v Hornchurch někdy mezi 14. a 27. dubnem 1942 : Pavlík, Valášek, Kocfelda, Dohnal, stojící : Hochmal, Vavřínek, Slípka, Fejfar, Richter, Mrázek Karel, Jícha,Fajtl, Čáp, Kučera Otmar, Kasal. Otmar Kučera k peruti přišel 14. a Fajtl 27. dubna odešel k britské 122. peruti. U Kučery a Mrázka jsou uvedena i jména, aby se nezaměnila s Jiřím Kučerou a Emiliánem Mrázkem.
Zleva: Fejfar,Richter Karel, Kocfelda, Mrtvý, Mrázek Emilián, Dohnal v Churchstanton 1942, fotografoval MUDr. Krůta Vladislav. Jaroslav Dohnal ukončil operační turnus u 313. perutě 1. 3. 1943 a jako F/Sgt nastoupil k 2 Delivery Flight. 12. 7. 43 se zřítil jím přelétávaný Beaufighter V 5890 u Colerne kvůli poruše motoru a Jaroslav zahynul. Chyběl nejen pro svůj nádherný zpěv, kvůli kterému byl zván na svatby a pohřby.
Ladislav Zadrobílek nar. 14. 6. 1916 od 1. září 1936 v prostějovském leteckém učilišti. Spolužáci z ročníku v RAF : Mueller František, Ossendorf Robert , Štandera Miroslav, Březovský František, Dohnal Jaroslav, Šika Jaroslav, Horák Václav, Štulíř Svatopluk, Petr František, Masařík František, Mlejnecký František. Špaček Otto, Ročovský Miloslav, Svoboda Jindřich, Ptáček Rudolf, Novotný Josef, Štička František, Svoboda Jan, Kopeček Vladimír , Musálek Adolf a Plášil Jan.
Po výcviku elementárním na E 39 a E 241 a pokračovacím na BH 41 byl žákům dána výběr dobrovolně pokračovat jako stíhači nebo piloti dvoumístní. První skupina létala na BA 33, BA 34 a na Avii B 534. Výcvik dokončili na civilním letišti v Otrokovicích kvůli květnové mobilizaci 1938. U BA 33 v Prostějově 1937 zleva sedí : Březovský, Dohnal, Hrdina, Benedikt, stojí Mueller, Zadrobílek, Prchala, Štandera, Závodný, ? Všechny fotografie jsou paní Olgy Zadrobílkové.
Ladislav Zadrobílek u 1. Leteckého pluku TGM v Hradci Králové nejprve u cvičné letky několik letů na B 44 a D1. Po třech dnech k 32. letce škpt. Evžena Čížka. Do Polska 4. 6. 1939. Pak Cizinecká legie, odtud 2. 9. k fr. letectvu v severní Africe až do 29. 6. 1940. Z Casablanky do Gibraltaru a 12. 7. 1940 přistál v Liverpoolu. Cosford, Benson a Sutton Bridge, zařazen k britské 111. peruti, první let 4. 12. 1940. Po 200 operačních hodinách k 56.OTU Tealing. Poté vyžádán čs. 310. perutí, u níž letěl poprvé 24. 11. 1942. Válku přežil.
Josef FrantišekDFM+Bar byl neúspěšnějším nebritským stíhacím pilotem Royal Air Force v Bitvě o Británii. Narozen 7.října 1913 v Otaslavicích, zahynul po přistání na letišti Kenley 8. 10. 1940. Hrob má na hřbitově v Northwoodu, severozápadní Londýn. Fotografie uvedená výše : hrob Sgt. Josefa Františka ozdobený karafiáty od skupiny členů Svazu letců ČR dne 4.června 2004. S nápadem je koupit přišla paní Olga Zadrobílková.
Vladimír Zaoral absolvoval letecké učiliště a důstojnický kurs v Hranicích. Poté létal v Prostějově a v Olomouci u stíhacího pluku Edvarda Beneše. Do Polska 14. 7. 1939, už 29. odplul z Gdyně na lodi Chrobry do Francie. 10. 10. do ELD - Výcvikového střediska stíhačů v Chartres, od 20. 5. do 13. 6. 1940 bojoval na stíhačce Morane Saulnier 406 v Pomocné improvizované jednotce stíhačů z ELD. Pak do Bordeaux a 19. 6. odtud vyplul na Arry Scheffer směr Anglie.
Ve Falmouth v jižní Anglii se Vladimír Zaoral vylodil 23.června 1940 a už 12.července byl jedním z prvních 26 čs. pilotů 310. stíhací perutě v Duxfordu. Od 19. do 28. října 1940 byl Vladimír velitelem 310. Alexandrem Hessem zapůjčen spolu s Vilémem Göthem k britské 501. peruti. O týden později ráno Vladimír sestřelil Fwb. Asmuse na Me 109E a odpoledne zahynul Vilém Göth při srážce s P/O Kennethem W. McKenziem. S/Ldr Hess trval na Vladimírově návratu k 310.
Stíhací pilot čs. 310.stíhací perutě Josef Kiška byl v létě 1939 jako učeň na soutěži v Polsku. Po vypuknutí druhé světové války chtěl utéct do Rumunska, ale byl zajatý Rudou armádou obsazující východní část Polska a on v klášteře v Jarmolincích poznal plk. Ludvíka Svobodu, jemuž nějakou dobu dělal řidiče. Díky Svobodovi Kiška roku 1940 ze Sovětského svazu odplul na Střední východ a v Africe pod plk. Klapálkem půl roku bránil obležený Tobruk . Pak se přihlásil k letectvu.
Jako jeden z 1326 Čechoslováků odplul Josef Kiška z Tewliku do Anglie, kde byl přijat k RAF a poslán na výcvik do Edmontonu v Kanadě. Tam si Josef Kiška vzal za manželkudceru českého farmáře. Po návratu do Velké Británie sloužil do konce války u 310. stíhací perutě. Jeho veškeré materiály a medaile si vzal mechanik jeho letounu a muž z Brna, který slíbil o Josefu Kiškovi napsat knihu. Nesplněno. Na fotografii u cvičného Harvardu.
Stavitel plachtařských modelů Sgt. Stanislav Jelínek nar. 22. dubna 1920 ve Zdětíně absolvoval v Kanadě a na Bahamách výcvik pilota Liberátoru 311. bombardovací perutě. Jako druhý pilot uhořel společně s F/Lt Babšem, F/O Miroslavem Čtvrtlíkem a Musálkem a Sgt Blaháčkem, Blahnou, Hanušem Polákem a Rubínem při havárii plně naloženého stroje BZ 775 na protiponorkovou patrolu v Beaulieu hned půl minuty po startu 30. srpna 1943. Pohřben na vojenském hřbitově Brookwood. Snímek od Marie Kalábové.
P/O Vladimír Zaoral si 16. ledna 1941 zahrál v důstojnické jídelně na letišti Duxford s královnou Elisabeth stolní hru shove-halfpenny. Napsal o tom v rámci Studentské odborné činnosti Jaroslav Nedbal z Gymnázia Konice práci nazvanou „ Vladimír Zaoral, letec, který hrál s královnou". Snímek poslal on - Vladimír je dne 11. 11. 1941 v hangáru letiště Dyce dekorován prezidentem Benešem čs." Medailí za chrabrost".
Pamětní desku Vladimírovi Zaoralovi neplatila rodina, ale místní Sokolská obec. Před Vladimírovým rodným domem v Tvorovicích číslo 95 měli proslov jak předseda Místního národního výboru, tak pplk. František Weber z 310. stíhací perutě. Pan Buček potom dům zboural a postavil nový, ale místní komunisté mu v roce 1956 mu dali důrazně najevo, aby pamětní desku na nový dům nedával, nebo ta zmizí. Opět odhalena až 2001. Snímky od Josefa Bučka, posláno Jaroslavem Nedbalem a Petrou Bučkovou.
Na základě existence leteckého učiliště ve Stichovicích a Prostějově jsme se rozhodli na panelech naší nové expozice uvést nejen příslušníky Royal Air Force pocházející z okresu Prostějov, nýbrž také ty, kteří zde po válce sloužili. Jména jsem našel v knize „Příslušníci československého letectva v RAF" od plk. v.v. Josefa Váni, plk.v.v. Johna Sigmunda a plk. v.v. Emila Padiora, vydané nakladatelstvím AVIS 1999. Shánění kontaktů rodin mi trvalo několik let včetně novinových výzev a jejich setkání v prostějovském klubu DUHA 6. října 2006 na Den čs. armády a 9. 11. 2007. Zareagovala pouze menšina z příbuzných 33 letců. Ani u narozených mimo okres Prostějov nebyla situace lepší. Proto zde například nenajdete snímek gen. Dudy, který v Prostějově zemřel. Naopak musím poděkovat nejen všem, kteří nám snímky poskytli, ale rovněž osobám, které mi tyto snímky a texty sháněly či mailovaly a přitom s RAFáky nejsou příbuzní. Proto uvádím jejich jména. Vyjadřuji tímto svůj dík také panu Jiřímu Stejskalovi z Olšan, který mi osobně ukázal hrob rodiny Sigmundů ve Slatinicích. Přesná identifikace osob na fotografiích byla nemožná bez nezištné pomoci znalce RAF Jaroslava Popelky.