• Úvod
  • Kdo jsme
  • Aktuality
  • Výstava zámek Plumlov
  • RAF áci na Prostějovsku
  • Československé letectvo 1945 -1992 CS
  • Československé letectvo 1918 - 1939 PR
  • Expozice Dvořák AD
  • Expozice Vítězná křídla 1937 - 1945 VK
  • Publikované články
  • Dokumentární filmy
  • Odkazy
  • Kontakt

    • Panel CS03

    D-52  Junkers  Ju 52/3 .Třináct jich bylo po válce zrekonstruováno, aby některé z nich létaly u 1. dopravního pluku, sloužily jako výsadkové stroje nebo přepravovaly náklad a vojáky. Tři motory BMW 132 A-1 o 660 koních každý daly max. rychlost 287 km/ h  a dostup 6 300 m. Dolet 990 km, prázdná hmotnost 5 800 kg, délka 18,90 a rozpětí 29, 25 metru. Vrtule kovové dvoulisté, podvozek pevný. Kovová kostra trupu, křídla, pevných i pohyblivých ocasních ploch pokryta vlnitým duralovým plechem. Roku 1945 beznadějně zastaralý
     
     

    S-95  Lavočkin Čs. vláda zakoupila 24 ks La 5FN vyrobených r. 1944, jenž však neměly zdaleka takovou životnost jako Spitfiry. Poslední  S-95 v čs. letectvu dosloužily už r. 1948 kvůli dřevěné kostře křídel a pevných ocasních ploch potažených překližkou a trupu z překližkové poloskořepiny. Prázdná hm  9  500 m dolet 765 km. Výzbroj  dva synchronizované  kanóny  ŠVAK ráže 20 mm střílející okruhem kovové třílisté stavitelné vrtule.

     

     
       
    K-62 Polikarpov Po-2 byl ideálním letounem kurýrním, sanitním i diverzním díky schopnosti přistát kdekoliv. Dřevěná kostra křídel a pevných i pohyblivých ocasních ploch potažena plátnem a dřevěná kostra trupu s potahem kombinovaným z překližky a plátna. Prázdná hmotnost 750 kg, rozpětí 11,40 a délka 8,17 m. Motor M 11D o 125 koních, max. rychlost 150 km/h, dostup 3 300 m a dolet 700 km.Vyrobeno 40 tis. ks.
       
    B-33 Iljušin Il-10 byly licenčně vyráběny v letňanské Avii od roku 1953 do 1955 a v československém vojenském letectvu sloužily až do počátku 60. let. Od 1. září 1951 u 30.bitevního leteckého pluku 34. bitevní letecké divize létaly Il-10M rovněž z letiště ve Stichovicích a 1955 až 1957 i v Prostějově. Normální nosnost pum 500 až 700 kg. V centroplánu byly dvě pumovnice, kdy se do každé vešla jedna bomba a dvě se dávaly do závěsů pod křídly, kde byly neseny také čtyři raketové střely typu RS-82 nebo RS-132, případně RS-130.
       
    B-33  Iljušin 10 byly nástupcem bitevního Il2m3 přezdívaného „ šturmovik “ určeného k ničení tanků, opevnění a bombardování střemhlav i plošnému. Il 10 přezdívaný našimi letci „ kombajn „ ale byl o 45 cm kratší = 11,20 m a jeho rozpětí o 1, 2 m menší = 13,40 metru než šturmovik. Prázdná hmotnost Il 10 byla naopak o 360 kg vyšší než u Il 2m3 – tj. 4 680 kg. V Sovětském svazu byl vyráběn od října 1944. Piloti oceňovali okamžitou reakci kombajnů na řízení a jejich velmi dobrou obratnost. Dala se s nimi dokonce provádět i základní akrobacie. U Letectva Československé lidové armády se používala pouze verze Il-10 M.
       
    B-33 Iljušin Il-10 měly trup v části přední z pancéřované skořepiny a v části zadní z duralové poloskořepiny.
    Verze Il-10M, s níž létali naši, měla zadní část trupu již kovovou. Kovová kostra křídla a pevných ocasních ploch potažena duralem, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Krycí plechy duralové.Výzbroj tvořily 4 kanóny NS-23 ráže 23 mm v křídle po 150 nábojích /rychlost střelby 550 až 580 ran za minutu/ a pohyblivý kanón UNT-20 ráže 20 mm ve střelecké věži se 150 náboji s kadencí 450 ran v minutě. Stroj mohl nést rovněž bomby nebo rakety. Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do křídla a kolo záďové do trupu.
       
    B-33  Iljušin  Il-10 s řadovým motorem M 42 o výkonu 2 000 koní a kovovou třílistou vrtulí s nastavováním úhlu náběhu dosahoval maximální rychlosti 530 km /h, dostoupal do výšky 7 250  m a jeho dolet byl 830 kilometrů.V československém letectvu létaly v kamufláži barvy zelené na horních a světle modré na spodních plochách. Stroje sovětské výroby měly pancéřováno i stanoviště střelce, ty čs. produkce už nikoliv. Střelec měl pro ochranu ze zadní polosféry nejen kanón UNT-20  ale rovněž skříňku s granáty DAG-10.
       
    B-33  Iljušin  Il-10  „ kombajn „ a  Il 2m3 „ šturmovik „ měly stejný emblém. Dolet Il 2m3 ale byl o celých 230 kilometrů kratší a dostup dokonce o celých 3 250 metrů menší. I proto se po válce v Československu  šturmoviky už nevyráběly, na rozdíl od „kombajnu “ a  jeho školní verze CB-33 / Il-10UT/, která měla namísto střeliště sedadlo pro instruktora. Naše výroba ale B-33 dodávala až od roku 1953. Právě malovaný emblém patří 30. bitevnímu pluku nesoucímu jméno „ Ostravský „ na počest příslušníků 3. bitevního pluku  1. smíšené letecké divize, kteří se ještě na typu Il2m3 od 12. do 30. dubna podíleli na osvobození Ostravska.
     
    S-199  Během poválečné rekonstrukce Messerschmittů Bf 109 se v Avii kvůli nedostatku motorů DB 605 rozhodli použít Jumo 211 F původně určený pro Heinkely 111. S-199 se proto lišil od S-99 nejen  výkonem motoru o 60 koní nižším, ale také dostupem o 1 000 metrů menším  = 9 000 m, rychlostí nižší o 160 km/h  =  pouhých 440 km/h  a  o 340 kg vyšší prázdnou hmotností. V roce 1947 s nimi byl vyzbrojen  4. letecký pluk jako první letecká jednotka. Sloužily až do léta 1951, než čs. letectvo přešlo na proudové S-102 /MIGy 15/. s
       
    s CS-199  Současně s jednomístnými S-199 v Avii vyráběli v období 1945 – 1949 i  jejich dvoumístnou verzi. Stroj tak měl dvojité řízení a dvě palubní desky, kvůli nimž musel být obsah hlavní palivové nádrže zmenšen a proto CS-199 používaly přídavnou nádrž pod trupem. Jejich prázdná váha  byla u 30 kg vyšší a max. rychlost o 10 km v hodině nižší než u S-199. Jak S-199 tak CS-199 byly u pilotů kvůli reakčnímu a setrvačnímu momentu motoru Jumo 211 F a působení vrtule velmi neoblíbeny a mnoho se jich na těchto typech zabilo – mezi nimi dokonce i zalétávající pilot Avie Antonín Kraus.
       
    DK-68  Piper  L-4 byl letounem amerického původu používaným v armádním i civilním letectvu. Trup měl svařen z ocelových trubek a potažený plátnem. Hmotnost prázdného letounu jen 331 kg a motor Continental A 65-8 o výkonu pouhých 65 hp i tak stroji zajistily krátký start a dojezd. Max. rychlost 137 km v hodině, dostup 2 830 m a dolet 305 km. Postupně byly armádou předávány do aeroklubůva K-68 na letišti prostějovského aeroklubu byly v období 1952-54 zbaveny vrtulí, aby s nimi někdo neuletěl na Západ. s
       
     

    D-47 Dakoty byly nazývány “pracovním koněm” pro masové použití k transportu jak vojska, tak osvobozených zajatců nebo nejrůznějšího nákladu. Měly skvělé letové vlastnosti a jejich spolehlivost byla neuvěřitelná. V Čs. vojenském letectvu sloužilo 25 Dakot z výprodeje armády USA od 1946 do 1962 k dopravě, jakž I akcím nákladním a výsadkovým. Parašutistů 18 a dva vysazovači, ti bez výstroje.