• Úvod
  • Kdo jsme
  • Aktuality
  • Výstava zámek Plumlov
  • RAF áci na Prostějovsku
  • Československé letectvo 1945 -1992 CS
  • Československé letectvo 1918 - 1939 PR
  • Expozice Dvořák AD
  • Expozice Vítězná křídla 1937 - 1945 VK
  • Publikované články
  • Dokumentární filmy
  • Odkazy
  • Kontakt

    • Panel RAF02

    Osloven Nikitou Chruščovem na letišti Marham v roce 1956, , proč ten nestojí v řadách vlastního letectva a kam vlastně patří, bývalý příslušník 68. perutě nočních stíhačů, Zbyšek Nečas odpověděl:" Doma nás všechny bývalé válečné letce ze Západu vyhodili. A mnoho mých kamarádů sedí ve vězení za to, že bojovali za osvobození své vlasti od Hitlera. A druhý důvod je, že zde v Anglii mohu při volbách volit kteroukoliv politickou stranu a dokonce úplně svobodně". Chruščov se prý rozesmál a řekl, že doma by mohl také volit, koho by chtěl a měl by jednu velkou výhodu - věděl by předem, kdo ty volby vyhraje. Zbyšek sklidil pochvalu velitele a obdiv kolegů.U RAF do 50 let.Foto Miroslav Vrána, text Jaroslav Veselý.
    Sova na znaku čs. letky je památkou na větu královny Alžběty při loučení u 68. perutě 28. 1.43 -„Vy Češi máte oči jako sovy. Já neviděla zcela nic". Král během návštěvy mluvil s důstojníky, královna se proto dala do řeči s Šerhantem a Bednaříkem, Oba jí ukázali „biograf", kde se letci učí rozeznávat letadla vlastní a nepřátelská a hodinu všichni tři letouny identifikovali. Královna na rozloučenou podala každému ruku.
    Na Čs. inspektorátu v Londýně se Zbyšek Nečas setkal s kpt. Veselým, který zde „ úřadoval na odpočinku" po svém zranění. Nečasovi nabídl, aby se stal jeho navigátorem u 68. perutě nočních stíhačů. Začínali na Blenheimu Mark IV a pak přešli na Beaufiughtery. Zbyšek považoval Veselého za jednoho z nejlepších čs. letců a vážil si ho i jako člověka. Nečas vymyslel a nakreslil znak 68. perutě -sovu - s heslem „Vždy připraven" dokonce v češtině, k němuž dostal povolení od samého krále Jiřího VI.
    První velitel čs. B letky 68. perutě nočních stíhačů Vlastimil Veselý DFC AFC absolvoval prostějovské letecké učiliště, manželku měl odtud a jeho popel přivezený z Austrálie zde byl uložen. Po nočním létání na Paul Boulton Defiantu u 96. perutě a působení na Inspektorátu kvůli zranění odešel k 68. Až na začátku r 1942 počet čs. pilotů a operátorů umožnil reorganizaci 68. perutě dne a 1. 3. vznik samostatné čs. letky B. 68. Na fotografii zleva F/Lt Jan Klán a Vlastimil Veselý.
    Snímek F/O Vlastimila Veselého v Defiantu 96. perutě. Při letu dne 12. 3. 1941 jeho střelec přišlý z kurzu z mírové Kanady nepřipravil kulomety, na He 111 nestřílel ani se pilotovi nehlásil interkomem. Ten zasažen třemi kulkami - do hrudi, levého ramene a odraženou od brýlí nad ucho - proto neskákal a nouzově přistál jednou rukou. Ustřelenou kravatu si nechal zarámovat. Fotografie a popis události od JUDr. Jaroslava Veselého.
    F/Lt Vlastimil Veselý přezdívaný „hejtman" byl nejen prvním velitelem čs. letky B 68. perutě nočních stíhačů, Plnil funkci styčného důstojníka mezi Čechoslováky a Brity a rozhodoval, po kolika cvičných letech zdokonalujících spolupráci nejen mezi pilotem a radiovým navigátorem, ale rovněž s pozemní kontrolou je nová posádka prohlášena za operační. Rozepisoval, která posádka startuje za soumraku a které v průběhu noci. Při výběru tří pilotů a operátorů do posádek v létě 1942 ale oni losovali.
     
    		 Ladislav Bobek DFC narozen v Malé Skále 23. 8. 1910 absolvoval 1927 - 29 prostějovskou „Školu pro odborný dorost letectva ". Za války pilot čs. letky 68. perutě nočních stíhačů. Roku 1948 učil Výcvikové letky Pardubice pilotní žáky létat na Sieblech. 1. srpna 1949 byl dán do trvalé výslužby. Byla mu nabídnuta pouze povolání cestáře u posypu silnic, nočního hlídače, topiče asfaltových kotlů nebo kampaňového dělníka. 1. 11. 1965 částečně rehabilitován a povýšen na majora ve výslužbě. Zemřel 14. 12. 1981. 13. září 1991 rehabilitován plně a povýšen na pplk.v.v. Foto Martin Vrána - vnuk.
    Po přeškolení na vícemotorová letadla u No 12/P/ AFU a No 51 OTU P/O Štandera v listopadu 1943 vytvořil osádku s Karlem Bednaříkem a 28. 12. posláni k OTU Twinwood a od února 1944 u 68. noční stíhací perutě. Po válce sloužil v Plzni, na jaře 1949 propuštěn, útěk na Západ, v dubnu 1950 podepsal na 5 let do RAF. 1983 do bavorského Kaltenbrunnu a 1995 návrat do ČR.Od května 2000 brigádním generálem.
    Bohuslav KovaříkDFM narozený 31. října 1915 v Prostějově byl nejdříve palubním střelcem 311. perutě a už 10. září 1940 letěl v posádce S/Ldr Josefa Schejbala na bruselské nádraží. S 311 také absolvoval 31 nočních náletů nejen nad Německo a operační turnus dvou set hodin splnil jako jeden z prvních. V listopadu 1941 přeškolen na radarového operátora a 9. února 1942 přidělen k čs. B letce 68. Létal s Ladislavem Bobkem DFC, během 34 letů šest sestřelů. V turnusu 1944 na Mosquitech už žádný. Stažen z akcí 4. 9. 1944,. 9. října 1946 se odstěhoval do Anglie. Přesné datum úmrtí neznáme.
    Snímek Bohuslava Kovaříka DFM, Ladislava Bobka DFC,Miss Roche a Josefa Čapky DFM je od Martina Vrány. Bobek a Kovařík spolu na Beaufighteru při 34 operačních letech sestřelili 6 bombardérů Luftwaffe, na Mosquitu roku 1944 skóre už nerozšířili. Slečna Roche pracovala jako WAAF a měla povolení proletět se během denního kontrolního letu. Čapku si vzala a po jeho smrti se s ní oženil britský pilot 68. perutě. Informaci o Miss Roche poslal Zbyšek Nečas Pemberton.
    Tři nejúspěšnější noční stíhači československé B letky 68. perutě. Zleva F/Lt Ladislav Bobek DFC, S/Ldr Vlastimil Veselý DFC,AFC a Miloslav Mansfeld DSO,DFC,AFC. „Hejtmana" Veselého i Mansfelda najdete rovněž na panelu 35 Expozice „Vítězná křídla". Musíme uznat, že by dosažených počtů sestřelů nedosáhli bez skvělého výkonu svých radarových operátorů W/O Kovaříka, Nečase a Janáčka. Foto od Miroslava Vrány, jenž o svém dědovi Ladislavu Bobkovi píše knihu.
    Maison Blanche 20. ledna 1940 severní Afrika. U Dewoitiny 510 zleva na horním snímku : Vindiš František, Poslužný Ondřej, Lamonnerie, Čáp Karel, Příhoda Josef, Davy?, Alik /arabský pomocník/. Od 16. 11. 1939 zde létali na Nieuportech 622 a o týden později převzali v Sidi Ahmed nové Dewoitiny 510. Létalo se skoro denně ve skupinách, lety do 7000 m i střelba na rukáv. Pro létání bez vidu používali školní Morane Saulnier 230. Když se nelétalo, byl náhradní program. Výuka francouzštiny probíhala neustále. Fota od Olgy Zadrobílkové.
    Zleva : Poslužný Ondřej, Girard, Vindiš František Příhoda Josef a Čáp Karel na letišti Maison Blanche u Alžíru. Fotografoval Ladislav Zadrobílek. Velitelem 571. stíhací letky byl kpt. Davy, jeho zástupcem pilot z první světové války mjr. v záloze De Tonac a piloti por. Avon, rtm.Lamonnerie, čet. Girard a Girardeau. Zde Čechoslováci létali až do 8. 5. 1940 a 17. 5. odsud přeletěli do Casablanky. Text z knihy Ladislava Zadrobílka „ Moje cesta k RAF".
    Pilot 311. perutě Karel Vildomec se narodil 1. 5 1912 ve Svatoslavi. První Válečný kříž dostal už ve Francii na jaře 1940 za operační lety s bitevníky, třetí u 311 v East Wreatham 28. září 1941. Turnus 37 letů v trvání 210 hod 10 minut a ještě 14. 6. u 1429 COTF v East Wreatham.V září 1942 s Rudolfem Zimou a Vilémem Murcekem na Queen Mary do Kanady školit od 24. 10. pilotní žáky. Foto od MUDr. Karla Vildomce.
    Vladimír Dominik nar. 14. 11. 1919 v Konici byl do okupace posluchač Letecké akademie, pak k čs. zahraničnímu vojsku. Na frontě ve Francii radistou velitelské roty 1. pěšího pluku.
    V Anglii vstoupil do RAF. Válku přežil a na letišti v Havlíčkově Brodě byl náčelníkem tajné spisovny. Spolu s plk. Schneiderem měli být přeloženi do Českých Budějovic, ale kvůli převzetí moci komunisty neuskutečněno. Fotografie Vítězslav Dominik, texty on a znalec RAF Jaroslav Popelka.
    Přehlídka Wilmslow červenec 1941 k ukončení kurzu palubních střelců za účasti gen. Janouška. Zleva Holna Alois, Dominik Vladimír, Jebáček Jaroslav, P/O? druhá řada Trnka Václav, Gemrod Fridolín, Němeček Rudolf, za ním Král Ludvík a Ján Šimko.Výcvik střelce museli mít všichni z posádky kvůli obsluze palných zbraní a rozpoznání letadel vlastních a nepřátelských. Tento kurz předcházel dalším, jenž Vladimír absolvoval, ale operačně létal vždy jako radista.
    311. peruť u Pobřežního velitelství Talbenny, Wales. Zleva : Seitl, Říha, Federmann, Dominik, Eichler, Pizur. Vladimír Dominik zázrakem přežil dvě svoje posádky. Vyznamenán třikrát Čs. válečným křížem, Medailí za chrabrost, Medailí za zásluhy, Star 1939-45, Air Crew Europe Star, Defence Medal a War Medal. Po válce dostal nabídku zůstat v RAF, ale odmítl.Druhý zprava asi Jan Kubíček - Fitter/Flight Engineer.
    Od 26. 2. 1944 do 11. 7. 45 instruktorem sekce radiotelegrafie na Bahamách. Vladimír Dominik jako jediný „Zápaďák" neuletěl z Havlíčkůva Brodu 1. nebo 9. 5. 1948 přes železnou oponu jako ostatní. Na školeních označen za zrádce lidu a opakovaně vězněn na 48 hodin i 14 dní. Propuštěn z armády, směl pracovat jen manuálně v dolech a zemědělství a život mu zachránilo odstěhování na venkov a zrušení všech kontaktů s letci RAF. Už byl „jen" sledován. Zemřel v Batelově.
    Mechanik 312. perutě Josef Loska se narodil v Suchdole 17. 8. 1909. Odchod 15. 8. 1939, 14. 2. 1940 prezentován v Agde, 28. 6. z Francie přes Afriku do UK. 13. 8. přijat v Cosfordu do RAF, 5. 9. k 312. peruti, 3. 9. 1943 k No 3113 Service Echelon. Demobilizoval v květnu 1945 a po "Vítězství pracujícího lidu " republiku i se svojí manželkou opustil. V Kanadě pracoval jako elektrikář. Fotografie - 1980 od Leopolda Färbera, posláno Jaroslavem Nedbalem.
    Vojtěch Novotný se narodil 21. dubna 1920 v Olšanech u Prostějova. V roce 1939 byl jako jeden z deseti zaměstnanců firmy Sigmund Lutín poslán na tři měsíce do Anglie budovat továrnu na hasicí čerpadla. Vrátil se až 1947. Sloužil u Home Guard v Newcastlu i u Reserves. V RAF sloužil pouze tři měsíce, a to v depotu Cosford jako pozemní personál. První manželka Cathleen v poválečném Československu dlouho nevydržela. Snímek od druhé manželky Marie.
    Radiový mechanik 312 perutě František Oplocký narozený 9. ledna 1914 v Němčicích nad Hanou se během války oženil s Angličankou Joan, s níž má dva syny. Z toho důvodu hned po skončení války demobilizoval ve Velké Británii, kde zůstal. Zemřel 6.prosince 1993. Snímek Františka a Joan Oplockých nám laskavě poskytli Jan Oplocký s manželkou Dobroslavou z Němčic nad Hanou.