Panel CS01

S-89 Supermarine Spitfire LF Mk.IXE .

Tyto letouny bývalých československých perutí 310, 312 a 313 si ponechaly svoji původní britskou kamufláž  nepravidelných polí zelené a šedé na plochách horních a barvu světle šedou na plochách spodních. Dne 11.července  1946 mělo československé stíhací letectvo z celkového počtu 146 strojů- zbytek tvořilo 24 La 5 FN a 54 La 7 -  68 zcela nově vyrobených Spitfirů LF typu IXE.

   

S-89 Supermarine Spitfire LF Mk.IXE , kde zkratka „ LF „ znamená „low flying “- nízko letící. Stroje celokovové konstrukce dosahovaly maximální rychlosti 646km/h, doletu 690 km a dostupu 12 900 m.  Motor Rolls Royce Merlin 66 o 1580 koních, prázdná hmotnost stroje 2630 kg.Vyzbrojeny dvěma 20 mm kanóny a dvěma kulomety ráže 12,7 mm v křídle. Rozpětí 9,93 a délka 9,54 metru. Akrobatická vystoupení Spitfiru  pilotovaného bývalým příslušníkem československé 312. stíhací perutě Karlem Poštou byly vrcholem každého leteckého dne poválečných let – jako například 15. září 1945  a 7. září 1947.

 

S- 89 Supermarine Spitfire LF Mk.IXE byly v počtu více než 70 strojů zakoupeny československou vládou hned po skončení druhé světové války v Evropě. 54 z nich přistálo na Ruzyni 13. srpna 1945. Tvořily nejkvalitnější část poválečného československého stíhacího letectva. Po převzetí moci komunisty ale bylo z politických důvodů rozhodnuto čs. stíhací letectvo přezbrojit na S-199  a tak bylo 59 Spitů schopných letu prodáno do Izraele vzniklého 14. května 1948.Ten stíhačky nutně potřeboval k obraně a koupil i  25  S-199.
   
S-89 Supermarine Spitfire LF Mk.IXE čs. 310. 312. a 313. perutí se staly stroji první, druhé a třetí letecké divize, které byly založeny 28. října 1945. V roce 1947 byla většina S-89 předána Vojenské letecké akademii  a Tréninkovému středisku stíhačů. Při celkovém počtu 27 havárií na nich zahynuli : 17. července 1946  nadporučík Josef Sokol, 3. prosince 1946 major František Truhlář u svého rodiště Lomnice nad Popelkou, 10. října 1947 nadporučík Václav Truhlář, 31. října 1947 pilotní žák Zdeněk Štícha a 2. prosince 1947 rotmistr Richard Nerger. Kapitán Vladimír Kopeček byl dne 26. září 1946 vážně zraněn.
   
B-36   De Havilland Mosquito F. B. Mk.VI „F.B.“ znamenalo „fast bomber „ – rychlý bombardér. Stroj poháněný dvěma Merliny 25 o 1203 koních létal maximální rychlostí 610 km  za hodinu. Třílisté vrtule kovové a stavitelné. Mosquita čs. vojenského letectva byla sice používána jako bombardér i těžká stíhačka, ale mohla létat také jako bitevník. Výzbroj čtyř kanónů 20 mm byla později zaměněna za kořistní MG 151. Kromě stříbrného velitelského stroje a dvou jasně žlutých školních letounů nesly ostatní B-36 svou původní britskou kamufláž nepravidelných polí šedé a zelené na plochách horních a stejného odstínu šedé na dolních.
   
B-36   De Havilland Mosquito F. B. Mk.VI. „ Mk  „ jako „Mark „  - typ. Stroj měl rozpětí 16,52 m, délku 12,30 m, dolétl  do vzdálenosti 1 940 km a výšky 10 000 metrů. Prázdný letoun vážil 6 492 kilogramů Dřevěná kostra křídla a pevných ocasních ploch potažena překližkou, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem.Trup byl překližková skořepina. Zadní podvozkové kolo bylo zatahováno do trupu, hlavní nohy do motorových gondol. Vlivem použití dřeva a překližky daleko kratší životnost než celokovové Spity.
   
D-41   Avro Anson . Za války byly používány při protiponorkových patrolách, zásobování a pokračovacím výcviku pilotů bombardérů. Rychlost 300 km v hodině, dolet 1 060 km a dostup 5 600 m. Prázdná hmotnost 2 440 kg, rozpětí 17, 20 m a délka 12,90. Motory Armstrong Siddeley Cheetah o výkonu každého 335 hp. Trup svařen z ocelových trubek a kromě krycích plechů potažen plátnem, dřevěná kostra křídla a pevných ocasních ploch potažena překližkou, kovová kostra pohyblivých ocasních ploch plátnem. Zadní kolo pevné.
   
S-92   Messerschmitt Me 262. Protože se pilotům Luftwaffe během posledních dnů války podařilo uletět do americké zóny se všemi proudovými Messerschmitty Me 262 schopnými letu, musely být draky tohoto typu nalezené na území Československa rekonstruovány v  Avii Letňany. První drak byl připraven k montáži motoru na podzim roku 1945. Už 27. srpna 1946 vzlétl první S-92 se zalétávajícím pilotem Avie  Antonínem Krausem za řízením. S-92 ale byl v  té době už strojem zastaralé koncepce.
   
S-92   Messerschmitt  Me 262 československé výroby dosahoval rychlosti 870 km v hodině díky dvěma motorům Jumo 004 o tahu každého z nich 8,80 kN /900 kp/. Stroj byl v nouzi schopen letu i na jeden motor. S-92 dosahovaly doletu 1 050 kilometrů a dostupu 11 000 metrů. Motory umístěné v gondolách. Hlavní podvozkové nohy zatahovány k trupu, kolo příďové směrem dozadu. Kovová kostra křídla, jakož i pevných a pohyblivých ocasních ploch i trupu byla potažena duralem.
   

S-92  Messerschmitt  Me 262 a v popředí snímku proudová stíhačka MiG-15 sovětské konstrukční kanceláře Mikojan-Gurjevič vyráběná licenčně v Československu od roku 1951 pod označením S-102 a MIG-15 bis jako S-103. Rozpětí 10,08 a délka 10,10 metru, hmotnost prázdného letounu 3 382 kg, motor RD-45F o tahu 22,30kN/2270/kp. Max.  rychlost 1 070 km/h, dostup 15 200 m a dolet 1 600 km. Výzbroj dva kanóny 23 mm a jeden ráže 37 mm v předku trupu.Trup duralová poloskořepina, kovová kostra křídla ocasních ploch pevných i pohyblivých potažena duralem. Podvozek zatahován stejně jako u Me-262.

 

   
S-92    Messerschmitt  Me 262 přezdívaný „ Schwalbe “ - holubice - byl stroj o rozpětí 12, 51 a délce 10,60 metru a prázdné hmotnosti 4 420 kg. Vyzbrojen dvěma nebo čtyřmi kanóny ráže 30 mm umístěnými v přídi letounu, ale většina S-92 létala bez nich se zaslepenými výstřelnými otvory. Stříbrnou barvou natřený letoun PL-01 s červenou šipkou na trupu se ale do vzduchu nikdy nedostal, protože byl používán pouze jako učební pomůcka v leteckém vojenském učilišti. Ostatní stroje byly na všech plochách nastříkány šedozelenou.
   

S-99  Messerschmitt Me 109 verze G a K byly stíhačkami, jenž se na území Československa po 9. květnu 1945 vyskytovaly nejčastěji. V Avii  rekonstruovali 21 klasických Bf 109 a označili je S-99. Stroj měl rozpětí 9, 92 m, délku 8, 94 m, prázdnou hmotnost 2 520 kg.Motor Daimler Benz o výkonu 1 430 hp, stroji umožňoval létat maximální rychlostí 600 km/h. Dostup 10 000 metrů a dolet 720 kilometrů.Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety a kanón střílející dutou hřídelí třílisté stavitelné vrtule.