Panel PR05

Letov Š-239 Letov  Š-239.16  s motorem Walter Minor 4  o 85 koních byl vyráběn v sérii  od r. 1933. Osádka dvoučlenná, prázdná hmotnost 375 kg, rozpětí 10 m, délka 6, 14 m. Max.rychlost 174 km/h, dostup 4700 m, stoupavost do 1000 m za 5 min 16 s. Dolet 420 km. Deset  Š-239 létalo až do okupace v Aeroklubech a u Masarykovy letecké ligy (MLL).
Letov  Š-239 s malým hvězdicovým motorem Pobjoj R, který byl jedním z nejlepších motorů pro sportovní letadla vůbec. K licenční stavbě britských motorů ale nedošlo a stroje se v sérii nevyráběly. Dřevěná kostra křídel a pevných ocasních ploch pokryta překližkou, pohyblivé ocasní plochy i trup plátnem.  Letov Š-239
Aero A-100 . Vysočanská Aerovka sice s tímto typem vyhrála v soutěži Ministersva národní obrany na průzkumný a bombardovací letoun, ale opět klasický dvojplošník byl krokem zpět ve srovnání s předchozím hornoplošníkem A-42.
Již občanská válka ve Španělsku při nasazení německé Legie Kondor potvrdila nesprávný postoj MNO k budoucím potřebám letectva.

Aero  A-100 - skupinový snímek při nácviku slétanosti letky na letecký den. Písmeno L na trupu znamená, že se jedná o letouny A-100 od 1. leteckého pluku páté perutě I/5 č. 81 L  velitelství pluku v Brně, znak moravská orlice. Po neúspěchu Aerovky s hornoplošníkem A-42 udělali konstruktéři továrny krok zpět a vrátili se k dvojplošníku. Bombardovací a průzkumná letadla použitá v druhé světové válce byla důkazem nesprávnosti koncepce uplatněné u A-100. 

 

Aero A-100
Avia B-122 Avia  B-122  akrobatický letoun „Krále vzduchu“ Františka Nováka, létali s ním rovněž Ambruž a Široký. Stroj byl nastříkán modrou, bílou a červenou – našimi národními barvami. Kvůli mezinárodním závodům ve Francii v 1934 byly v Avii postaveny dva exempláře. Novák se tam umístil čtvrtý, Ambruž osmý. Rozpětí 8,85 a délka 6,55 m, prázdná hm. 760 kg, motor Walter Castor II o 260 k, max. rychlost 225km/h, stoupavost 8,5 m/s, dostup 6000 m a dolet 530 km.
Avia  A-122 a poručík František Novák, který po okupaci zbytku Čech a Moravy  15. března 1939 odmítl sloužit okupantům a odešel přes Polsko do Francie. Zde na následky provádění letecké akrobacie po nedoléčené operaci 27. dubna 1940 zemřel a byl také pohřben. V srpnu 2002 byly jeho ostatky letecky dopraveny do České republiky a uloženy do české země.
Avia BA-122 Avia A-122 Walter Castor, série patnácti letounů vyrobená pro Sovětský svaz. Objednávka byla reakcí sovětské strany na velmi úspěšné vystoupení našich akrobatů na třech A-122 v Moskvě dne 15. října 1936. Naši byli pozváni na základě návštěvy sovětské delegace vojenského letectva v Československu v létě téhož roku.

Avia  BA-122  osobní letoun npor. Nováka, s nímž prováděl leteckou akrobacii na leteckých dnech. Spodní plochy v barvě krémové, horní červené, na trupu  v kombinaci barev obou kromě označení typu ještě názvy míst, kde „ Král vzduchu „ závodil. Dva stroje byly postaveny kvůli účasti čs. akrobatických pilotů na mezinárodních závodech  v Curychu v létě 1937 – Petr Široký skončil druhý, Novák třetí a Ambruž osmý. Rozpětí 8,85 a délka 6,80 m, prázdná hmotnost 861 kg, motor Avia Rk-17 o 385 koních, max. rychlost 270 km/h, stoupavost 4 m/s, dostup 7000 m a dolet 575 km.

 

Avia A-122 Walter Castor
Aero MB-200 (Marcel Bloch 200) Aero MB-200 (Marcel Bloch 200) bombardovacího pluku  Brně. Firma Avia postavila v licenci 70 kusů s motory Walter K-14 po 700 koních, Aero od r.1935 vyrobila 44 koncepčně už zastaralých MB-200. Kovová kostra trupu i křídel potažena duralem. Koncepčně zastaralý už v polovině třicátých let – to ukázala už občanská válka ve Španělsku v létě 1936.
Avia  B-534  druhé série, která měla dva kulomety. Stíhačka B-534 byla následovníkem typu B-34 a B-234 a zalétána v srpnu 1933. Typ B-534 měl rozpětí 9,4 a délku 8,1 metru, prázdnou hmotnost 1385 kg a letovou 1913 kg a motor Avia HS 12 Ydrs o výkonu 750 koní. Kabina na rozdíl od prvního prototypu dostala kryt pilotního prostoru. Avia B-534
Avia B-534 Avia  B-534.99, na němž byly prováděny zkoušky s kovovou vrtulí firmy Letov. U  letounů série I a II vyráběných od února 1935 byly používány vrtule dřevěné, u sérií III a IV kovové. Některé stroje sérií I a II měly i nadále pilotní prostor otevřený, jiné zakrytý.

Dva stroje Aero 200 vyrobeny pro závod Challenger 1934 jako její první dolnoplošník.  Posádka dvoučlenná plus dva cestující. Rozpětí 11, 10 m, délka 7, 80 m, prázdná hm. 560 kg, motor Walter Bora o 200 koních. Max rychlost 255, cestovní 220 km/h, dostup 5 000 m a dolet 800 km. Trup svařen z ocelových trubek, plátěný potah kromě duralových krycích plechů. Dřevěná kostra vzad sklápěných křídel i pevných a pohyblivých ocasních ploch potaženy plátnem.

 

MB-200 Vysazení jednoho ze dvou motorů znamenalo neodvratný pád a smrt čtyř až pětičlenné posádky. Max. rychlost 245 km/h – dosáhl ale jen 205, dolet 100 km, stoupavost do 4000 m za 15 minut, dostup 6000 m. Vrtule kovové třílisté, podvozek pevný. Rozpětí 22, 45 m, délka 16 m, prázdná váha 4474 kg. Bomb 1400 kg, 5 kulometů.