Letov Š-16 byl stejně jako Š-6 letounem bombardovacím. Vyráběný od r. 1926. Celokovová kostra z duralu a svařovaných ocelových trubek. Nosnost pum až jednu tunu, nosná plocha 46,4 m čtverečních, délka stroje 10,22 m a rozpětí 15,3 metru. Motor Lorraine Dietrich o výkonu 490 koní dával stroji max. rychlost 230 km/h, stoupavost do 5000 m za 25 min., dostup 7000 m. Vytrvalost pět a půl hodiny. Jeden kulomet synchronizovaný a dvojče pro pozorovatele.
|
|
|
Letov Š-20 konstruktéra Aloise Šmolíka dosahoval přes svoji robustnost díky aerodymické čistotě maximální rychlosti 256 km v hodině s motorem Škoda HS 8 Fb o 300 koních. Byl sériovou stíhačkou čs. letectva vyráběnou od roku 1926. Stoupavost do 5000 m za 13 min.50 sekund. Dostup 7200 m a dolet 528 km. Prázdná hmotnost 728 kg, rozpětí 9,70 a délka 7,44 metru. |
Na Šmolíku 16 podnikl v roce 1927 pplk. Skála s mechanikem Tauberem rekordní let do Tokia přes Moskvu, Kazaň, Omsk, Čitu a Haeju v Koreji. Na zpáteční cestě nad Sibiří havarovali, ale do vlasti se dostali oba i se směrovkou ze svého havarovaného letounu. |
|
Letov Š-20 leteckého pluku 2 v Olomouci. Původně byl r.1926 hřbet letounu navržen tak, že se dotýkal horního křídla. Po protestech pilotů, že jejich výhled vpřed je více než špatný, musel být trup Š-20 snížen a překonstruován. Robustní, ale aerodynamicky čistý. Pak se letoun stavěl ve velké sérii nejen pro čs. ale rovněž pro litevské letectvo ve verzi Š-20L. Dřevěná kostra křídel potažena plátnem, kovová pevných i pohyblivých ocasních ploch a trupu. Krycí plechy duralové. Rozpětí 9,70, délka 7,44 m, hmotnost prázdného letounu 728 kg Motor Hispano Suiza 8 Fb o 300 koních Max. rychlost 256 km/h, dostup 7200m, dolet 528 km |
|
|
Aero A-11.117 (sto sedmnáctý vyrobený letoun A-11). Výfuky přizpůsobené pro noční létání, aby neoslňovaly osádku. Původní verze A-11 prodělala několik modifikací, a to nejen v typech motorů. Varianta A-11N byla poháněná původním motorem Walter W-IV a vybavená speciálním zařízením pro létání bez vidu, A-21 s motorem Perun o 185 koních dvěma reflektory.
|
Avia Ba-33 prvního leteckého pluku vyzbrojený dvěma synchronizovanými kulomety nad motorem. Typ Ba-33 měl vynikající ovladatelnost a obratnost. Byl vyráběn v Avii od roku 1928 a později licenčně v Polsku. |
|
|
Avia Ba-33 leteckého pluku 1 na letišti Cheb. Letouny dosahovaly rychlosti max. 285 km/h, stoupavosti 10,5 m/s (do 7000 metrů vystoupaly za 15 minut), doletu 450 km s motorem Walter „Jupiter“ VI o 450 koních. Rozpětí 8,9 a délka 7,04 m, hmotnost prázdná 830, letová 1253 kg. Kovová kostra trupu a pohyblivých ocasních ploch potažená plátnem Dřevěná kostra křídel a stabilizátoru částečně pokryta překližkou a celkově plátnem Výzbroj : dva synchronizované kulomety mezi válci motoru |
Aero A-34W „ KOS“. Původní typ Aero A 34 KOS postavený r. 1929 měl hvězdicový motor Walter Vega o 85 koních. O pět let později vznikl rovněž sportovní A-34 KOS s motorem Walter Junior o výkonu 105 koní. Rozpětí 8,7 m, délka 7,1 m, prázdná hmotnost 500 kg, rychlost max. 160 km/h, dostup 3000 m, stoupavost do 1500 m za 11 min 48 s. Někdy je také uváděno tovární označení AERO A-34 W. Dvoučlenná posádka. Kvůli velmi nízké ceně a dobrým letovým vlastnostem používán v aeroklubech. Trup svařený z ocelových trubek v kombinaci s dřevěným skeletem a potažený plátnem Křídla dřevěná, pevné a pohyblivé ocasní plochy kovové. |
|
|
Letov Š-31 s motorem WALTER HORNET (prototyp). Před letounem pplk. Josef Kalla. Byly postaveny pouze tři prototypy Š-31 poháněněné německo-americkým BMW Walter Hornet o výkonu 525 koní označené Š-131. Délka 7,15 a rozpětí 9,8 m, prázdná hmotnost 970 kg, max. rychlost 292 km/h, stoupavost do 5000 m za 6 min. 50 s, dolet 450 kg. Dostup 10000 m, což bylo na tehdejší dobu neobyčejné.
|
Škoda D-1 Dewoitine stavěný v licenci. Rok výroby série 26 kusů až 1929, rozpětí 12,24 a délka 7,64 m. Motor Škoda L o výkonu 500 koní, rychlost max. 270 km/h, stoupavost 10 m/s, dostup 9000 m a vytrvalost 1 hod 30 min. Stíhačka byla mezi bloky válců vyzbrojena dvěma synchronizovanými kulomety. Kostra celokovová a duralovým potahem trupu, křídlo mělo potah plátěný. Armáda už zastaralé stroje ráda předala bezpečnostnímu letectvu - Četnickým hlídkám. |
|
|
Aero A-42 (s tímto letounem létal Svozil a získal na něm v rychlosti tři mezinárodní tituly) – 252,380 km/h na 1000km se zatížením 500 a 1000 kg a 253,428 km/h na 1000 km bez zatížení. Stroj vyrobený z iniciativy továrny Aero už 1930 měl křídlo celodřevěné samonosné, trup svařen z ocelových trubek a potažen plátnem. Kryt motoru duralový. Třílistá kovová vrtule poháněná motorem Isotta Fraschini Asso o 800 koních, ale malá stoupavost a start velmi dlouhý. Rozpětí 20,80 m a délka 13,80 m, dostup 7000m, dolet 1200 km, prázdná hm. 2940 kg. Max.rychlost 270 km/h, dostup 7000 m, dolet 1 200 km. Špatný výhled ze zakryté kabiny měl za následek změny, jenž se u druhého prototypu projevily katastrofálně a A-42 sériově vyráběn nebyl. MNO dalo přednost Fokkeru F-IX. |
Ap-32, šestý vyrobený kus. Lehký bombardovací letoun vyráběný od 1930 a odvozený od A-32. Rozpětí Ap-32 ale bylo větší o 40 cm (12,8 m) a její délka o 6 cm kratší (8,14 m). Prázdná hmotnost o 26 kg vyšší (1072 kg). Motory byly stejné Walter Jupiter o výkonu 450 koní. |
|