ČESKÝ SVAZ LETECTVÍ

Dvoumístný Phoenix C 1 série 121.50 s motorem Hiero IV o výkonu 230 koní používaný rakouským letectvem k průzkumu. Konstruktérem motoru vyráběného ve Škodě Mladá Boleslav byl Ing. Hieronymus. Stroj se od roku 1917 kompletoval v Rakousku. Rozpětí 11 m, délka 7, 5 m, prázdná hm. stroje 820 a vzletová 1240 kg. Max. rychlost 176 km v hodině, dostup 6 000 m, vytrvalost 3 hodiny a tento typ byl vyzbrojen jedním synchronizovaným a jedním pohyblivým kulometem
Počátky československého letectva  se datují do období první světové války – to znamená ještě před vznikem samostatného Československa. Na území Francie, Itálie a Ruska tehdy bylo v šesti divizích asi 100 tisíc našich dobře vyzbrojených  a vycvičených vojáků všech druhů vojska. K  vytvoření samostatné české letecké eskadrily došlo nejprve ve Francii, a to díky generálu Milanu Rastislavu Štefánikovi. Ten získal mezi dobrovolníky české roty NAZDAR v cizinecké legii 11 zájemců o letecký výcvik. Z nich 7 vyhovělo jako pilot a jeden jako pozorovatel. Štefánikovi se ale nepodařilo prosadit soustředit je do jedné perutě pohromadě. Čeští letci bojovali ve francouzských službách až do konce války 11. listopadu 1918. Stíhací pilot Jan Hofman padl 18. března 1917 v leteckém souboji a Vilém Stanovský používající jméno René Renaud byl sestřelen 8. 11. 1918 – těsně před koncem války a už po vyhlášení samostatného Československa. Jan Štork byl sestřelen jako pilot slavné perutě - eskadrily „Les Cigognes „ – Čápi.Všechny naše piloty vyznamenali francouzským Válečným křížem, Čestnou legií a medailí Militarieu. Šest pilotů a tři pozorovatelé české národnosti dezertovali i s rakouskými letadly do Itálie. Tam nám ale nedovolili založit samostatnou čs. leteckou jednotku utvořenou z devíti přeběhlíků a jedenácti dobrovolníků ze zajatců. Bylo jim pouze umožněno přeškolit se na italské letouny a do bojů na straně Italů českoslovenští letci nezasáhli.         Pouze u Čechoslováků v ruské legii se podařilo naši leteckou jednotku skutečně ustavit. Sedm letadel jsme dostali od francouzské letecké mise a tři od Ruska za podmínky, že se jich nezmocní Němci. V únoru 1918 byl založen čs. aviatický divizion, ale při ústupu legií směrem na Vladivostok musel Rusům pět letadel odevzdat v Serdobsku, čtyři v Pemze a poslední v Krasnojarsku. Když pak bez letadel dosáhli 11. 6. 1918 Vladivostoku, byli reorganizováni na jednotku automobilní. Když české legie dobyly Samaru, našly zde mnoho letadel a proto byl 14. 8. 1918 založen Samostatný aviatický oddíl 1. čs. střelecké husitské divize. Když se Čechoslováci stáhli z fronty, byl letecký oddíl přiřazen přímo štábu čs. vojska a přemístěn do Omska pod názvem Letecký oddíl Čechovojsk. Výcvikem jeho příslušníků byl pověřen Robert Lev Melč, ale kvůli postupu bolševiků na východ během roku 1919 čs. letecký oddíl odjel do Vladivostoku  a 10. ledna 1920 odplulo jeho 168 příslušníků i se 4 letadly LWF „ TRACTOR „ směrem do Terstu v Itálii. Do Prahy přijeli 2. března 1920.
Uprostřed před stíhačkou Spad XIII C 1 „ Vieux Pére „ stojí Čech – stíhací pilot Sergeant Augustin Charvát. Letiště Les Moeres na frontě v Belgii v září 1918. Escadrille SPA 315. Rozpětí  stíhačky 8, 08 m a délka 6, 22 m, prázdná hmotnost 570 kg, motor Hispano-Suiza o 220 koních, max. rychlost 215 km/h, stoupavost do 2000 m za 4 min 24 s , dostup 6650 m a dolet 295- 400 km.Výzbroj dva synchronizované kulomety nad motorem.
	Aviatik-Berg C 1 série 37 s  motorem Astro Daimler o 185 koních vyrobený Oesterreich-Ungarische Flugzeugfabrik AVIATIK Wien – Stadlau byl dvoumístný průzkumný stroj vyzbrojený jedním synchronizovaným a jedním pohyblivým kulometem. Max. rychlost 186 km/h, vytrvalost 3 a půl hodiny, dostup 6400 m. Rozpětí 8, 4 a délka 7, 6 m. Letová hm. 865 kg. Motor Daimler 185 koní. Stroj čs. letectva vyfotografovaný roku 1919 v Uherském Hradišti-Mařaticích  má krátce používané čs. označení ve tvaru tříbarevného šikmého pruhu na směrové ocasní ploše a koncích křídel.
Stíhací Nieuport XXIII C číslo 3598 vybavený devítiválcovým motorem La Rhoene o výkonu 90 koní. Tento původně ukrajinský stroj  přelétl do Československé republiky z Haliče. Byl restaurován ze součástek několika typů letadel.

Od prvních úspěšných pokusů o létání s aparáty „těžšími než vzduch “  neměly vládnoucí kruhy Rakouska – Uherska zájem leteckou výrobu v Čechách a na Moravě vůbec zřizovat. V Praze –Holešovicích založil v roce 1916 říšský Němec dr. Martius opravnu letadel „ Al-Ma “. Po vzniku samostatného Československa byl  rozhodnutím „ Leteckého sboru „ všechen letecký materiál převezen do Prahy a 18. 11.1918 sem z Chebu přelétnuto osm letounů pod velením setníka /dnešního kpt./ Adamce. Ten stanul v čele „Leteckého arsenálu“ a do února 1919 byly letouny soustředěné na pražském výstavišti roztříděny. Opravy vedl mladý poručík Alois Šmolík, který za války  působil jako asistent leteckého odborníka a teoretika profesora Miesese.   Šmolíkem zkonstruovaný dvojplošník Šm-1 zalétaný v dubnu 1919 přesvědčil československou vládu dát přes nátlak francouzských výrobců letadel podpořený darem 115 vojenských francouzských letounů přednost české produkci. Prvním čs. letadlem bylo sportovní B-5 postavené v „Bohemii „ Plzeň.
          Na výstavišti byly postaveny pozorovací Š 1, pozorovací Š 2 a stíhací Š 4. Později se výroba přestěhovala do Letňan a pod značkou „ Letov “ zde byly do r. 1930 sériově vyrobeny bombardovací Š 6, školní Š 10 v licenci firmy Brandenburg, bombardovací Š 16 + Š 616, školní Š 18 + Š 218, dopravní Š 19, stíhací  Š 20 + Š 31.
        Nápad politika Tusara a Vl. Kouřila z konce roku 1918 investovat do výroby letadel byl zrealizován v Bubenči - zde letadla nejprve opravovali. Od září 1919 zde byla zkonstruována kopie školního dvojplošníku Brandenburg pod označením Ae- 01. Těch bylo v Bubenči a v prostorech „ Al-My „ v Holešovicích  vyrobeno 35 ks.
Od 1921 zněl název podniku :„Aero, továrna letadel, dr. Kabeš“ Za dva roky se „Aerovka „ přestěhovala do Vysočan.  Do  roku 1930 zde  sériově vyrobili : školní Ae- 01 verze Brandenburg 10, dopravní A-10, průzkumné bombardovací A-11 + Ab-11, cvičné A-211, průzkumné A-12, cvičné pozorovací A-14 licence Brandenburg, pozorovací A-15 licence Brandenburg, stíhací A-18, noční cvičné A-21, dopravní DH 50 licence De Havilland, A-22, A-23 + A-38, cvičné A-25, bombardovací A-30, a bitevní A-32 + Ap-32.
       Avia v Čakovicích  do 1930 sériově vyráběla stíhací BH-3, školní BH-9, cvičné akrobatické BH-10, kurýrní BH-11, stíhací BH-17 a  BH-21, cvičné stíhací BH-22, dopravní BH-25 J, stíhací BH-33, BH-33E, + BH-33L a v licenci Fokker dopravní F 60.
       Škodovy závody Plzeň vyráběly  stíhací D-1 a pozorovací P-2.

	Fokker D VII vyráběný v Německu od roku 1918 byl považován za jejich nejlepší stíhací letoun. Nově vzniklé československé letectvo používalo jediný Fokker DVII, a to ve škole v Chebu.Dřevěná kostra křídel, trup svařený z ocelových trubek. Rozpětí 8,90 a délka 7 m, prázdná hmotnost 685 kg, motor Austro-Daimler o 210 koních. Max. rychlost 200km/h, dostup 6700 m a vytrvalost 2 hodiny. Dva synchronizované kulomety Spandau.
Spad VII byl ve výzbroji Francouzů od r. 1916 a po vzniku Československa 28. října 1918 byl dovezen a používán čs. letectvem. Létal dobře v každém letovém režimu. Dřevěná kostra křídel, pevných ocasních ploch, pohyblivých ocasních ploch i trupu potažena plátnem. Krycí plechy duralové. Rozpětí  7,77 m, délka 6,12 m, prázdná váha 535 kg, motor Hispano-Suiza o 180 koních, rychlost max. 191 km/h, dostup 5334 m a vytrvalost 2 hodiny 15 minut. Vyzbrojen jedním pevným kulometem střílejícím okruhem vrtule.
	Spad - převoz letounů. Spady VII i XIII byly jednomístné vzpěrové dvojplošníky. Oba měly dřevěnou kostru křídel, pevných ocasních ploch, pohyblivých ocasních ploch a trupu potaženou plátnem.Typ VII měl prázdnou hmotnost 535 kg, Spad XIII 570 kilogramů.
Spad – převoz letounů. Podvozky Spadů byly pevné, což ulehčovalo manipulaci, ale v zadní části trupu byla ostruha. V Československu létalo po první světové válce asi 60 strojů typů VII a XIII. Spad XIII ale měl synchronizované kulomety dva, zatímco VII jeden.
	Breguet Bre. 14 A2 Louise Bregueta byl jedním z nejúspěšnějších francouzských bombardérů první světové války. Dřevěná a kovová kostra křídel, trup kovový, krycí plechy duralové. Rozpětí 14,36 a délka 8,87 m, motor Renault 12 o 300 koních, max. rychlost 175 km/h, dostup 6300 m. Výzbroj 300 kg bomb a 3 kulomety 7,7 mm.
Letov  Š-1 byl prvním vojenským letadlem vyrobeným v nově vzniklém Československu – byl postaven v roce 1920. Díky pozorovacímu Šmolíku 1 dala nakonec čs. vláda přednost letounům vlastní produkce před dovezenými z Francie. Rozpětí 12,86, délka 8,31 m, prázdná hm. 861 kg, motor Hiero L o 230 koních, max. rychlost 194 km/h, dostup 6000 m, stoupavost do 5000 m za 52 min. a dolet 715 km. Š-1 měl trup překližkovou poloskořepinu, dřevěnou  kostru křídel a pevných ocasních ploch částečně potaženou překližkou a celkově ještě plátnem.