Konzul prodal nábytek, aby měl z čeho financovat chod úřadu. Příchozím z Protektorátu zde byly vydávány prozatímní doklady. Už v květnu přijel na Těšínsko pracovník konzulátu s instrukcemi pro naše uprchlíky. Zde se zatím někteří z nich museli po přechodu hranice podle příkazu polských úřadů zdržovat. Ty jim poskytly ubytování, ale stravu si museli sehnat sami a tak pracovali pro naše sedláky za stravu. Ti se po záboru této oblasti Polskem v říjnu 1938 ocitli za hraniční čárou a všemožně se snažili našim běžencům usnadnit život. Úředník krakovského konzulátu dojížděl jednou týdně do Katovic vydávat doklady pro uprchlíky z Protektorátu zde dočasně shromážděné. Teprve pak mohli odjet do Krakova. Tam složili přísahu věrnosti republice. Tím se stali příslušníky Československého zahraničního vojska, i když bez zbraně a uniformy. Spát mohli v turistické ubytovně na Glownom Rynku 28, ale někteří si raději ze svých peněz zaplatili pronájem v lepších podmínkách. Jíst chodili do nádražní restaurace nebo do jídelny místní židovské náboženské obce na stravenky poskytnuté Konzulátem. Tato obec pro uprchlíky stejného vyznání organizovala odjezdy do Palestiny. Nedostatek peněz byl problémem nejen pro Československý konzulát, ale rovněž samotné běžence. Někteří z nich věděli, že při rušení čs. armády po 15. březnu existoval takzvaný Fond vojenského zátiší. Proto se rozhodli, že npor. dělostřelectva Richard Zdráhala zkusí tyto peníze získat pro odboj. Ten přešel u osady Vojkovice východně Frýdku Místku hranici do Protektorátu a v Praze na Ministerstvu národní obrany sháněl informace o Fondu. Plukovník Josef Balabán zjistil, že Fond byl mezitím zrušen a miliony českých korun předány Němcům.
Spolupráce Čs. konzulátu v Krakově s Britským výborem pro uprchlíky z Československa trvala po okupaci zbytku Čech a Moravy Němci německou armádou už dva měsíce. Konzul JUDr. Znojemský však byl s fungováním Výboru velmi nespokojen. British Committe for Refugees from Czechoslovakia rozhodoval o registraci našich uprchlíků výhradně sám, a to bez účasti Čs. konzulátu na jejich výběru. Kvůli zvyšujícímu se počtu příchozích uprchlíků z Protektorátu do Krakova konzul žádal o lodní transport čs. vojáků do Francie. Mezitím Československý národní výbor v Paříži vyjednal s Francií dohodu pětileté služby v Cizinecké legii. Text předběžného souhlasu se službou v ní předložený našim letcům v Polsku končil potupnou větou. Pokud ti ve Francii odmítnou závazek dobrovolné služby v Cizinecké legii podepsat, budou posláni zpět do Německa. Pouze ústně jim bylo přislíbeno, že budou v případě vypuknutí války převeleni k francouzskému letectvu. Polsko ani Velká Británie v dubnu 1939 neměly o československé letce zájem vůbec.
První lodní transport, kterým se čs. letci dostali z Polska, zorganizoval židovský spolek Gmuend. 5. května v něm z Gdyně odplulo devět letců. Transport druhý o týden později byl zprostředkován Britským výborem pro uprchlíky s deseti čs. letci na palubě. 15. května z Gdyně vyplul druhý transport židovského spolku Gmuend, tentokrát do Anglie. Byli v ní dva letci krakovské skupiny a šest důstojníků letectva z pověření Čs. velvyslanectví ve Varšavě. 17. května byl v druhém transportu Britského komitétu jeden důstojník čs. letectva a šest mužů. O pět dní později odplul první transport organizovaný Československým velvyslanectvím ve Varšavě. To do vypuknutí války vypravilo do Francie další čtyři a jimi dne 17. června, 27. a 29. července a 17. srpna do Francie připlula většina našich letců v Polsku se nacházejících. Další byli v transportu židovského spolku Gmuend 5. srpna a o deset dnů později na lodi objednané Britským výborem pro uprchlíky.
Jednáním s polskou vládou se Československému velvyslanectví ve Varšavě koncem června 1939 podařilo pro naše uprchlíky od začátku července zajistit ubytování a stravování v bývalém zajateckém táboře z první světové války v Malých Bronowicích u Krakova. Ten už zásobovala potravinami polská armáda.
POZNÁMKY :
Stíhací pilot nadporučík Jiří Král se ve Francii stal příslušníkem Group de Chasse I/1. Jeho stíhačka Marcel Bloch 152C1 byla dne 8. června 1940 sestřelena Messerschmittem Bf 109 u Monneville. Pilot vyskočil, ale padák se mu neotevřel. Jeho ostatky byly po válce převezeny na hřbitov La Targette a uloženy do hrobu číslo 176.
Podplukovník Josef Balabán byl společně s pplk. Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem jedním ze Tří králů. Tato zpravodajská a sabotážní skupina vojenské ilegální organizace Obrana národa se podepisovala B + M + M. Josefa Balabána gestapo dopadlo jako prvního 22. dubna 1941. Zastřelen v jízdárně Ruzyňských kasáren 3. října pátý den po inauguraci SS-obergruppenfuehre-ra a generála policie Reinharda Heydricha říšským protektorem pořádané na Pražském hradě.
Literatura :
Miroslav Vrána – transporty z Polska a SSSR
Richard Zdráhala - Válčil jsem v poušti - Naše vojsko 1990
Miloslav Vild – Osud byl mým přítelem – Naše vojsko 1985
Stanislav Rejthar – Dobří vojáci padli - OSTROV 2002
Jan Rail, Vít Formánek – Žít navěky – OSTROV – 2003
Petr Kettner, I. M. Jedlička – Tři kontra gestapo – Albatros 2003
Josef Váňa, Jan Rail - Českoslovenští letci ve Francii 1939 – 1940 – AVIS MNO 2005
Josef Havel – Rebel v oblacích – OFTIS 2012
Pavel Vančata - Z deníku radiotelegrafisty – Svět křídel 2013
Jiří Padevět - Průvodce Protektorátní Prahou – Academia 2013