Kniha "Chronicle of Aviation" poprvé vyšla roku 1992 v Chronicle Communications Ltd ve Velké Británii. V ní ale je na straně 405 nesprávně napsáno, že „ po střetu s polským plukem nad Devonem ztratil pilot orientaci“. Toho dne večer totiž přistál na letišti Pembrey v jihozápadním Walesu nepoškozený Fockewulf 190 A3 výrobního čísla 5313 pilotovaný nadporučíkem Arminem Faberem. Rovněž publikace „Air Clues“ W/Cdr M. V. Blakea DSO,DFC uvádí, že ten se 23. června 1942 jako velitel portreathského pluku zúčastnil společně s polským wingem z Exeteru hloubkových náletů na letiště Luftwaffe Morlaix a Lanion. Stejně nesprávné informace v Profile Publication No 3 donutily bývalého pilota 310. stíhací perutě Ladislava Valouška uvést věci na pravou míru. Rovněž článek Petera M. Corbela „Exeter Airport“ v časopise Air Pictorial z března 1968 nezmínil působení čs. 310. stíhací perutě z exeterského letiště od 7. 5. 42, kdy vystřídala polskou 308, do června 1943. Ladislav Valoušek pátral několik let a pomocí evidence britských manželek čs. letců RAF mohl kontaktovat paní Trixi Trejtnarovou z Brna, která Valouškovi zapůjčila manželův pilotní deník. Výslechy Armina Fabera byly tehdy nepřístupné, a tak se Ladislav na radu britského přítele obrátil na Leteckou historickou pobočku britského ministerstva obrany Defense Air Historical Branch/RAF. Odpověď odeslali až 22. 9. 1987, pět let po Trejtnarově smrti. Díky Václavu Tikovskému vyšly články „jak to bylo s prvním Fw 190“ a „Obě sekce scramble“ v číslech 23 a 24 časopisu Letectví a kosmonautika ročníku 1969.
V roce 1992 vyšel v L+K Ladislavu Valouškovi článek „Faberův Fw 190 po padesáti letech“. Články obsahovaly vzpomínky F/Sgt Františka Trejtnara, Miroslava Liškutina DFC AFC a Josefa Štivara.
Už první střet stíhaček RAF s Fockewulfem 190 dne 27. září 1941 byl pro Brity šokem. Jejich snaha dostat se k neporušené stíhačce nového typu bojující stylem „ udeř a uteč“ dokonce inspirovala zkušebního pilota Spitfirů Jeffrey Quila k rozhovoru s velitelem Commandos Phillipem Pinkneyem. Ten navrhl přepadnout některé z letišť Luftwaffe blízko kanálu La Manche a Quill s by s Fockewulfem uletěl do Británie. Výcvik na akci již začal, když 23. června 1942 RAF dostala nečekaný dárek.
Oblt. Faber se nad Devonem neocitnul náhodou. Toho dne večer totiž bylo letiště Luftwaffe Morlaix bombardováno dvanácti Bostony doprovázenými Spitfiry Mk VB Československého Wingu pod velením pplk. W/Cdr Aloise Vašátka DFC. 310. a 313. peruť už před útokem kryla každá šest Bostonů zblízka a 312. poskytovala výškové zajištění. Pravý motor jednoho z bombardérů při návratu kouřil a útok Fw 190 přilákaného kouřem byl odražen Spitfirem NN-W. Velitel Wingu poručil veliteli 310. opozdilce ochránit a tak Boston s už uhašeným motorem dostal doprovod čtyř čerstvých stíhaček, které s ním letěly těsně nad hladinou. Fockewulfy 190 letící od Cherbourgu svaz dostihly až u anglického pobřeží. Vašátko s 312. kryl ústup Wingu shora a točil proti nim. Během stoupavé zatáčky se jeho BM 592 srazil s Fw 190 Unteroffiziera Willy Reuschlinga,který se zachránil na padáku. Osobnost čs. letectva a první velitel Čs. stíhacího pluku pplk. Alois Vašátko vyznamenaný Záslužným leteckým křížem DFC zahynul. Pozemní kontrola poslala napadenému čs. Wingu na pomoc britskou 19. peruť a těm Fockewulfy sestřelily rovněž jeden stroj. Němci ztratili čtyři Fw 190, z toho jeden přistál ve Walesu. Všech dvanáct Bostonů ze z náletu na Morlaix vrátilo.
F/Sgt. František Trejtnar toho večera nad Morlaix neletěl. Dva Spitfiry 310. a 312. perutě dostaly za úkol čekat na letišti Bolt Head na Čs. Wing vracející se s prázdnými nádržemi a v případě nutnosti mu poskytnout ochranu. Raketa poslala piloty čekající na signál ve čtyřech Mk VB do vzduchu. Zapojili do boje, ale to už Fw 190 obracely k Francii. Proto F/Sgt. Trejtnar doprovodil Bostony nad exeterské letiště a nechal přistát je i Spitfiry Čs. pluku s prázdnými nádržemi, když si všimnul žlutého břicha Fockewulfu 190 nad sebou. Vypálil po něm dávku a ten se odpoutal k úniku do slunce. To bylo v tu hodinu na západě, takže obě stíhačky se vzdalovaly dále na západ. Kdykoliv chtěl Fw 190 otočit zpět nad Francii, Trejtnar mu řezal zatáčku a šel po něm. Ve výšce 8300 metrů se Faber rozhodl otočit definitivně k Francii, ale protože si všiml, že o 90 metrů níže letící Trejtnarův Mk V BL 517 se může dostat jeho Fw 190 za ocas, vrhl se na něj shora. Obě stíhačky letěly proti sobě a střílely. Trejtnarova dostala zásah do motoru a souvrat byl proto bez rychlosti. Další Faberova dávka zasáhla pravé křídlo a polovina ho odletěla i s křidélkem. F/Sgt. Trejtnar byl zraněn střepinami a jeho letoun šel neovladatelný vývrtkou dolů. Pilot se kvůli odstředivé síle vývrtky nejdřív nemohl z kabiny Spitfiru NN-E BL 517 dostat, až pomohlo kopnutí do kniplu. Na padáku zpozoroval nalétávající Fw 190, ale Oblt. Faber po F/Sgt nestřílel a spirálou zmizel dolů. Trejtnar si při seskoku zlomil nohu a krvácel z ruky. Začal pískat na píšťalku, aby přivolal pomoc. Brzy se objevilo několik civilistů s puškami a i když na ně zakřičel : „Nejsem Jerry“, kvůli neanglickému přízvuku mu nevěřili. Když jim odpověděl, že je ozbrojen, musel vleže zdvihnout ruce. Naštěstí měl u sebe doklady a jejich ukázání ozbrojeným civilistům změnilo jejich chování. Byl naložen na vrata ohrady vystlané padákem a odnesen k blízké farmě, odkud zavolali pro sanitku. Ta ho odvezla do nemocnice v Exeteru. Až tam se F/Sgt dozvěděl od nového velitele Čs. Wingu, že jeho protivník přistál ve Walesu. S/Ldr František Doležal Trejtnarovi vyřídil od Oblt. Fabera pozdrav a gratulaci k záchraně. Trejtnar se ale s Faberem nesetkal, protože v době Trejtnarova propuštění z nemocnice už Oblt byl v zajateckém táboře v Kanadě.
Oblt Faber udělal před přistáním v Pembrey tři výkruty, při letu na zádech vysunul podvozek a bravurně přistál. Člen pozemního personálu se divil zvláštně pomalovanému letounu a ptal se Fabera, jaký olej používají oni, Norové. Teprve poté přiběhl se startovací pistolí Sgt Jeffries, který měl službu na věži a Faberovo přistání pozoroval dalekohledem. Sgt. chtěl zabránit, aby Faber odpálil nálož v Fw 190 nainstalovanou ke zničení letounu. Oblt. Faber byl odvezen na velitelství 10. stíhací skupiny do Fairwood Common a zúčastnil se večírku pořádaného velitelem stanice G/Cpt D. F.W. Archerleym.
Oblt Faber byl v Německu v nepřítomnosti odsouzen a prý se v zajetí pokusil o sebevraždu.
Fw 190 A3 5313 byl 24. června rozmontován a po zemi odvezen do Farnborough, kde byl jeho motor i drak rozebrán. Po důkladné prohlídce byl stroj opět smontován, opatřen britskými výsostnými znaky a novým sériovým číslem MP499. Dne 3. července s ním létal W/Cdr H. J. Wilson a po deseti dnech byl stroj přelétnut do Air Fighting Development Unit v Duxfordu. MP499 naposledy letěl 29. ledna 1943 a v září téhož roku byl drak ukořistěného letounu použit ke střeleckým testům. Poté zřejmě sešrorován.
Britové pečlivě testovali Fw 190 proti Spitfiru Mk V i Mk IX ve Farnborough a Duxfordu v červenci 1942 a zjištěné informace zachránily život mnoha spojeneckým pilotům. Při souboji v rovině neměl Fw 190 šanci v boji v zatáčkách ani proti Spitfiru Mk V. Proto piloti Fw 190 útočili z převýšení a hned unikali do mraků. Pro piloty Mk V bylo tedy velmi obtížné vnutit Fockewulfům svůj způsob boje, když Fw 190 byly lepší ve stoupavosti, rychlosti, akceleraci, a rychlosti i stabilitě při letu střemhlav, kdy přitom mohli dělat otočky kolem podélné osy.
Na rotační motor Fockewulfa 190 Rolls Royce Merlin 45 Spitfiru Mk V o výkonu 1470 koňských sil prostě nestačil a čekat na novou stíhačku tři čtyři roky Britové čas neměli. Od září 1941 ale Rolls Royce už za letu zkoušeli novou verzi Merlinu a dvoustupňové dmychadlo dávalo ve výšce 30,000 ft - 9 145 metrů o 40 % vyšší výkon než Merlin 45 s dmychadlem jednostupňovým. Merlin 61 o výkonu 1565 koní byl o 23 cm delší a 90 kg těžší. Zabudováním 61 do draku Mk V tak vznikl Spitfire Mk IX, který se vzhledově nijak nelišil od svého předchůdce. První stroje se dostaly na letiště Hornchurch už na jaře 1942 a 19. května byl zkušební let na Mk IX nabídnut P/O Otmaru Kučerovi z čs. 313. perutě. Vystoupal s ním až do 39 tisíc stop – skoro 12 tis. metrů. Během letu poznal i Otmar, že Spitfire IX je Fockewulfu 190 v boji rovnocenným protivníkem.
První sériové Spitfiry Mk IX byly 64.peruti RAF v Hornchurch dodány v červnu 1942 a 30. července odpoledne se utkaly s dvanácti Fw 190 nad Boulogne. Jeden z Fockewulfů se snažil kapitánovi Donaldu Kingabymu uniknout střemhlavým letem jako obvykle, ale toho nepronásledoval Mk VB, ale Mk IX a proto Fockewulfa sestřelil. Protože němečtí piloti nebyli schopni rozpoznat, zda bojují proti Spitfirům Mk V nebo IX, jejich agresivita vůči RAF polevila a Luftwaffe už nikdy vzdušnou nadvládu nezískala zpět.
V noci z 16. na 17. dubna 1943 omylem přistály na letišti RAF West Malling u Maidstonu v Kentu tři Fockewulfy. První byl Fw 190 A4 Feldwebela Fritze Berchtolda. 22. června přistál v Manstonu Fw 190 Unteroffiziera Wernera Oehna.
POZNÁMKA :
Informace o Faberově výslechu byly zpřístupněny 23. července 1992.
Literatura : - Články „Jak to bylo s prvním Fw 190“ a „Obě sekce poplach“
v číslech 25 a 26 Letectví a kosmonautika, 1969 a článek
„Faberův Fw 190 po padesáti letech“ ve dvou číslech
ročníku 1992
- Stíhací bombardéry Luftwaffe nad Británií - Chris Goss,Peter
Cornwell a Bernd Rauchbach, Naše vojsko 2006
- Otmar Kučera,DFC - Jiří Mikulka, Jaroslav Popelka a Václav Kolesa
nakladatelství Kolesa 2002
Poděkování : panu Jaroslavu Popelkovi a paní Alexandře Kučerové