Jste v sekci: Publikované články

Sokolský slib

Snímek máme díky panu Antonínu Křížovi, manželovi sestry obou bratrů. Měl na starosti alba s jejich fotografiemi.

Níže uvedená fakta dokazují, že slovo "bestiální" v textu přísahy se už v roce 1940 ukázalo jako pravdivé.

Příslušníci Sokola se stali kvůli svému vlastenectví  pro Říšského protektora Reinharda Heydricha jedním z cílů jeho represí hned od jeho nástupu do funkce. Nebyl ve svém úřadě na Pražském hradě ani deset dní a 8. října 1941 dal zatknout  více než osm set funkcionářů Sokola. Byli odvezeni do koncentračních táborů Flossenbuerg a Mauthausen k likvidaci. Proto desítky členů  této tělovýchovné jednoty pomáhaly příslušníkům paraskupin Anthropoid a Silver A hned po jejich shozu padákem koncem prosince 1941. Po atentátu na Heydricha  byly 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 v Mauthausenu popraveny celé jejich rodiny - ZDE . Většina z nich 24. 10. 42.

Například otec a bratr pilota čs. 310. stíhací perutě rt. Miroslava Moravce. Mezi  zastřelenými ranou do týla při měření výšky byla 24. října 1942 i příbuzná pilota 116. perutě RAF  Anna Vyhnisová, přestože byla v šestém měsíci těhotenství. Nejmladším zavražděným  bylo čtrnáct, nejstaršímu 80.  

Čtyřicet šest dalších dětí z těchto rodin byly internovány v zámečku Jenerálka u Prahy.  Později převezeny do  tábora Svatobořice u Kyjova - ZDE 

První byly na Jenerálku přivezeny v srpnu 1942. Dvě dozorkyně - Němky  - jim zakazovaly nejen mluvit mezi sebou česky, ale dokonce se v mateřském jazyce i jen pozdravit. Nemladším  dětem byly dva roky. Každé starší se staralo o jedno mladší. Například Alena Vyhnisová byla v péči Nadi Vykoukové a Jana Moravcová u Jaroslavy Smržové.

Přítomnost dětí na zámečku drželi Němci v tajnosti, ale český kuchař Kocour doručoval jejich dopisy na adresy na obálkách. Proto se za plotem brzy objevili příbuzní, kteří chtěli děti aspoň vidět. Z toho důvodu Němci všech 46 převezli 14. dubna 1944 do Svatobořic.