Hydrogenační továrna Sudetenlaendische Treibstoffwerke /STW/ byla budována v severočeské hnědouhelné pánvi v Záluží u Mostu. Z uhlí vyráběla nejen palivo pro dieselové motory, ale rovněž automobilový a letecký benzín. 98 procent společnosti STW založené už 9. října 1939 bylo vlastněno koncernem Herman Goering Werke. Investici do STW schválil dokonce říšský ministr zbrojní výroby Albert Speer na úkor jiných chemických podniků. Po třech letech výstavby zahájil STW 15. prosince 1942 výrobu.
Přestože RAF bombardovalo hydrogenační závod v Leuně už v srpnu 1940, STW byla mimo dosah jejich dvoumotorových bombardérů. Toho roku bylo pro německé válečné potřeby vyrobeno 4,3 milionů metrických tun pohonných hmot a produkce se každoročně zvyšovala asi o 400 tisíc tun. Až do 28. července 1943 ale nebyl ani jeden z „benzínových cílů“ v doletu doprovodných stíhaček Spitfire a Thunderbolt. Toho dne byly Létající pevnosti a Liberátory z Anglie poprvé doprovázeny P 47 Thundebolt s přídavnými nádržemi umožňující dolet 375 mil. Svazy tak mohly za jejich eskorty útočit na továrny produkující syntetický benzín v Heide, Farge, Salzbergenu, Nienburgu, Duelmenu, Gelsenkirchenu, Reisholzu a Wesselingu. V srpnu 1943 bylo na západní frontě nasazeno 60 procent stíhaček Luftwaffe, na italské 18 a na ruské 22.
Generál Carl Arnold Spaatz velící Strategickému letectvu USA považoval rafinerie a hydrogenační závody za prioritu roku 1944. Od listopadu 1943 byly B 17 a B 24 8. Letecké armády chráněny dvoumotorovými P 38 Lightning a mohly tak při menším ohrožení stíhačkami Luftwaffe bombardovat dalších jedenáct „benzínových cílů“ - Hitzacker, Dollbergen, Derben, Salzgitter, Luetzkendorf, Leuna, Boehlen, Moelbis, Rositz, Zeitz a Neuburg. Od března 1944 byly svazy amerických B 17G a B 24 od 8. USAAF z Anglie doprovázeny P 51D Mustang s dlouhým doletem a další čtyři hydrogenační továrny - Poelitz, Ruhland, Bruex a Freiham se tak dostaly mezi cíle generála Arnolda Spaatze.
STW Brux měl být bombardován už 21. a 23. dubna 1944, ale obě akce byly odvolány kvůli oblačnosti nad cílem. 12. května na Létající pevnosti a Liberátory útočily německé stíhačky Me 109 a Fw 190 po celou dobu jejich letu přes Německo. Po přeletu Krušných hor se stal větším nebezpečím mostecký flak. STW byl bombardován za jasného počasí a skoro tři čtvrtiny pum spadly na cíl. Tehdy ještě továrna nebyla vybavena generátory kouře. Ve dvě hodiny odpoledne se v ní zrovna střídaly směny. Zahynuli nejen lidé v STW, ale rovněž váleční zajatci v blízkých pracovních táborech a civilisté. Nálet byl úspěšný a výroba byla zastavena. Továrna hořela až do následujícího rána. I když rekonstrukce provozu začala okamžitě po uhašení požáru, STW koncem roku 1944 vyráběla i díky dalším deseti náletům pouhou třetinu. Ne každý z nich byl tak ničivý jako ten z 12. května. Produkce pohonných hmot proto toho roku byla nižší než před třemi lety.
Jestliže v květnu 1944 dosáhla produkce automobilového benzínu 94 a leteckého 156 % úrovně roku 1942, v červnu 1944 spadla na 75 a 52 a červenci na pouhých 48 a 35 %. Výroba leteckého benzínu dále prudce klesla v září 1944 a znovu v lednu 1945. To drasticky omezilo výcvik nových stíhačů Luftwaffe i její činnost. Pozemní armádě chyběly pohonné hmoty nejen pro boj. Je tedy nepochybné, že nálety na „benzínové cíle“ válku zkrátily.
Literatura :
Martin Veselý – Hvězdy nad Krušnohořím - Naše vojsko 2005
Chaz Bowyer – History of the RAF – The Dolphin Publ 1977
Target : Germany – His Majesty´s Stationery Office 1944
Brzobohatý, Horák, Bača, Havlín - Letecká bitva nad Slavičínem - Klub přátel historie Slavičínska
2004
Jak dva články ZDE a ZDE, tak snímky 618 - 709 a komentáře k nim ZDE svědčí o dalších
náletech na „benzínové cíle“ a ztrátách 8. Letecké armády USA létající z Anglie i 15. z Itálie :
624 – STW v Záluží vyřazená z provozu 12. května 1944
625 + 626 + 628 – 631 – cíl rafinerie v Kolíně a Pardubicích 24. srpna 1944 – 15. USAAF
635 + 697 – cíl rafinerie Odertal a Blechhammer ve Slezsku 17. prosince 1944 – 15. USAAF
637 – 649 – masakr 100. BG před IP rafinerie v Ruhlandu 11. září 1944 – 8. USAAF