Narodil se 4. listopadu ve vsi Hrachoviště na okrese Trenčín na západním Slovensku. Na klasickém gymnáziu v Novém Mestě nad Váhom měl za cizí jazyky latinu, francouzštinu a němčinu. Letecký výcvik absolvoval v aeroklubu na letišti Tri Duby u Zvolena. Narukoval do Piešťan, ale po pěším výcviku ho poslali do poddůstojnické školy v Chebu pod velením npor. Vorla. Tam byl až do Vánoc. 1. ledna 1937 nastoupil do prostějovského leteckého učiliště k elementárnímu výcviku. 14. března 1939 v den vyhlášení samostatného Slovenského štátu sloužil v Žilině. Letiště tam ale obsadila Luftwaffe. Ta Slovákům povolila létat pouze dvě hodiny denně a benzínu se jim tankovalo jen minimum k okruhům nad letištěm, aby někdo neuletěl do blízkého Polska. 15. letka 3. leteckého pluku pak byla rozpuštěna a v dubnu byl Gablech přeložen s Luptákem a Čatlošem do Piešťan k 64. letce. Tam se seznámil s Valachem, Řehákem a Ivaničem, kteří tam byli přeloženi z Protektorátu. Trvalo nějaký čas, než des. Lazar a Hrala našli další letce s úmyslem uletět do Polska. Příležitost se naskytla 7. června, kdy provoz na letišti skončil v 10. 00 a všichni měli odejít na koupaliště Eva kvůli svátku Božího těla. Hlavní mechanik Ivanič měl klíče od cisterny a proto natankoval tři Š 328 a jedno Aero 101 den předem. Všechna čtyři letadla měla odstartovat pohromadě, ale desátník Lazar zpanikařil. Jakmile v poledne na prvním Šmolíku se svob. Karlem Valachem odstartovali, strážný vystřelil a nastala panika. Krátce poté se odlepil od země druhý Š 328 s des. Jozefem Káňou a čet. Františkem Knotkem. Gablech odroloval se svým Š 328 k hangáru Aerolinek a čekal, až odstartují des. Jozef Hrala s četařem Ľudevítem Ivaničem. Hrala ale s Aerem nikdy předtím nelétal. Letadlo v polovině dráhy otočil a start se mu povedl až na třetí pokus, kdy málem zavadil o střechu hangáru. Když se chtěli des. Imrich Gablech a Josef Řehák rozjet se svým Š328 ke startu, pilot zjistil, že křídla letounu mu drží žáci místního aeroklubu. Imrich dal plný plyn a jejich odpor překonal. Nad Žilinou po Aeru stříleli Němci. Čtveřice se dolétla před Kralovanami. Aero se ostatním třem Š 328 ztratilo v mracích nad Tatrami a přistálo u Krakova. Šmolíky v Deblině. Hned po přistání osm letců žádalo o vstup do francouzského letectva. Ubytováni tři týdny na Ministerstvu obrany a vyslýcháni, pak přestěhováni do ženského hotelu v Dlouhé ulici 29. Po návratu do Deblina jim byl nabídnut Smluvní kontrakt do polského letectva, což přijali. Asi po 14 dnech se k nim připojilo 13 Čechů, kteří 27. 7. v Gdyni nenastoupili na loď do Francie. S druhou skupinou asi 90 čs. letců včetně Bachůrka a Havlíčka se setkali až během války. Začátkem září odjel Gablech do Deblina vyzvednout si svůj Š 328, ale ten nebyl letuschopný. 8. nebo září se Imrich na statku Parczew potkal se Zdeňkem Bachůrkem a Miroslavem Havlíčkem, se kterými se 18. září dostal do sovětského zajetí a kteří byli v Marganci z jejich cely odvedeni v noci 4. března 1940. Detailně popsáno v oddílu 4/ článku ZDE. Imrich byl odsouzen za špionáž k pěti letům v gulagu. V červenci 1940 byl označen za organizátora vzpoury v táboře, svlečen a na 4 hodiny hozen do krechtu s ledem. Přidali mu deset let.
V gulagu byla denní norma sedm kubíků dřeva a 300 g chleba. V zimě vězni káceli dřevo a v létě stavěli železnici. Gablech ztratil čtyřikrát zrak a ten se mu vrátil pouze díky polskému doktorovi, jenž mu sehnal rybí tuk. Imrich v létě 1941 vážil pouhých 40 kg. Po napadení Sovětského svazu Hitlerem náhle dostali vězni rozkaz vrátit se do tábora. Lodí a vlakem jeli tři týdny k Moskvě, odkud už byla slyšet německá kanonáda. Tam kolem čtyřiceti až padesáti tisíc Poláků najednou nebyly stráže ani ostnatý drát a ti se mohli poprvé setkat s ruským obyvatelstvem žijícím v neuvěřitelných podmínkách. Ráno byla postavena tribuna, odkud politruk oslovil Poláky jako bratry, kteří mají společně s Rudou armádou bojovat proti wehrmachtu. Reagovali : Dejte nám zbraně a uvidíte, proti komu je obrátíme.
Letci se měli hlásit v nějaké boudě. Imrich Gablech dostal číslo 199 a brali jich 200. Odjel vlakem do Archangelska, kde byli ubytováni ve škole. Sláma na spaní žádná. 26. září odplulo všech 200 letců na osobní lodi směřující do USA. Minuli Island a 13. října 1941 připluli do Kirkhamu. Hned tam Gablech prohlásil, že je Čechoslovák. Dva týdny byl v táboře, kde byla polská bombardovací peruť. Poslali ho na Československý inspektorát, kde dostal rozkaz jet sám do Wilmslow, kde bylo čs. depo.
V RAF má Imrich Gablech nalétáno 52 hodin. Napřed v OTU na Miles Masteru čtyřikrát s instruktorem Polákem, jehož znal z Deblina. Pak na něm hodinu sám, ale přiblížil se příliš k Bristolu a Hurricany ho zahnaly pryč. Při letu hlavou dolů ztratil vědomí. Podvědomě Mastera obrátil zpět, vyhodil klapky, probral se, otevřel podvozek a zablokoval kormidlo. Hned poté omdlel znovu. Velitel školy Imricha vytáhl z mašiny a v kanceláři nemohl uvěřit jeho zážitkům nejen z gulagu. Proto Gablechův zdravotní stav odmítl klasifikovat jako vyhovující pro stíhače. Protože Imrich ve spánku budil ostatní, byl poslán do Windsoru, kde se potkal s Pepíkem Koukalem popáleným v září 1940. V Cosfordu byl až 1944.
Jeho rodiče během války internováni nebyli, přestože dva synové bojovali proti Hitlerovi. Farář ale každou neděli Imrichovu rodinu kritizoval v kostele. Jeho bratr totiž bojoval ve slovenské divizi na Kavkaze a přeběhl k Rudé armádě. Ještě v roce 1946 měli v rodné vesnici na Imricha zatykač za dezerci a únos letadla. Gablech to oznámil v Praze a gen. Hanuš Imrichovi zařídil zproštění obvinění.
Po příletu do Prahy v roce 1945 Gablech pracoval na letové kontrole v Ruzyni a pak se šel na léčit do Karlových Varů. Pak byl přeložen do Českých Budějovic, Olomouce, Brna, Vajnor a Trenčianských Biskupic. Chtěl zůstat v Praze, ale generál Hanuš Imricha poslal do Havlíčkova Brodu. Tam sloužil od 20. června 1946 s dalšími deseti bývalými příslušníky RAF včetně Dominika, Sádla a Batelky. V roce 1948 je komunisti až na Dominika a Imricha všechny vyhodili. 2. ledna 1949 také Gablecha. O dva roky později ho týden věznili v Jihlavě, ale obvinění mu nebylo prokázáno a tak byl propuštěn na svobodu. Pracoval rukama i v kanceláři, ale byl čtyřikrát z práce vyhozen a čtyřikrát vystěhován z bytu. Proto si s manželkou koupili na dluh pozemek a postavili dům. Přestože měl měsíčně 60 až 80 hodin přesčasů, vydělával pouhých 800 Kč. Neříkal totiž „Čest práci“ a „Soudruhu“, ale „Dobrý den“ a „Pane“
Vyznamenání :
Řád bílé hvězdy – 1965 POZNÁMKA : Za komunistického režimu
Řád bílého lva – propůjčen prezidentem České republiky Václavem Klausem 28. 10. 2009
Řád komandérského kříže – 18. 12. 2012 - polské
Rad bielého dvojkríža – 31. 1. 2014 - slovenské
POZNÁMKA
Na Den veteránů 2015 byl povýšen na generála.