Narodil se 10. února 1914 v Dnešicích jižně od Plzně, kde žil do svých šesti let. Jeho otec Václav pracoval v Zemské léčebně v Dobřanech. V roce 1920 byla oběma jeho rodičům nabídnuta práce v Psychiatrickém ústavu v Bohnicích a proto si v této lokalitě koupili domek. Mladý Václav vychodil obecnou školu v Bohnicích a měšťanskou v Kobylisích. V roce 1929 ho přijali do Odborné pokračovací školy pro učně elektrotechnické při II. Státní průmyslové škole na Smíchově na obor jemný mechanik a elektromechanik. Ukončil ji 30. dubna 1932. Už na pokračovací škole začal Venda stavět modely letadel a létal s nimi. Chtěl ale létat sám a proto začal chodit do Aeroklubu vysokoškolského sportu v Letňanech a pracovat tam jako letecký mechanik. Sám si zaplatil kurs pilota motorových letadel a tak v roce 1933 získal diplom pilota turistických letadel. Byl tak dobrý, že se stal dokonce učitelem létání a od 11. června do 11. srpna 1933 u Nordboemischer Flugvereins - Severočeského leteckého spolku v Liberci učil létat i své budoucí protivníky z Luftwaffe.
Vendova cesta ke kariéře vojenského pilota byla komplikovaná. 1. října 1935 narukoval na základní vojenskou službu do Piešťan, ale po pěchotním výcviku a složení přísahy byl poslán do kurzu na 1. pomocného leteckého mechanika. Ten absolvoval od 1. prosince 1935 do 31. ledna 1936 v Nitře s hodnocením devátý ze šedesáti pěti. Po návratu do Piešťan zde ve funkci pomocného mechanika pracoval pouze dva týdny, protože byl přeložen do Kbel k 61. letce Leteckého pluku T. G. Masaryka, aby tam pokračoval v této práci. K 1. červenci 1936 dostal Venda mimořádně odklad prezenční služby kvůli jeho nástupu do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově a to přímo do druhého ročníku výcviku pilotů. Tu ukončil 31. března 1937 jako pátý ze sedmdesáti tří. V prezenční službě svobodník Václav Jícha pokračoval hned po škole a dvoutýdenní dovolené, kdy nastoupil do Kbel už jako pilot 43. letky 1. Leteckého pluku TGM. Základní prezenční službu ukončil 30. září 1937 a od 1. října pokračoval v armádě jako délesloužící poddůstojník u 34. letky. Po přestěhování 34. letky do Hradce Králové požádal její velitel nadporučík František Novák o přeložení do Prahy za rodinou. Sem do Kbel si vyžádal z Hradce i Václava Jíchu, protože rozeznal jeho pilotní umění. Od 1. května 1938 povýšený četař Jícha byl „Králem vzduchu“ zařazen do jeho akrobatické devítky létající na dvouplošnících Ba – 122 v sestavě - npor. František Novák, por. Petr Široký, rtm. Jaroslav Šnobl a Ferdinand Policar, rt. Hofmann, čet. Václav Jícha, Ferdinand Králík a Vojtěch Smolík a desátník František Pokorný. Venda byl natolik dobrý, že létal rovněž v základní Novákově trojce – npor. Novák, por. Široký, čet. Jícha. 1. září 1938 byl Venda jmenován polním pilotem letcem. Do okupace zbytku Čech a Moravy Wehrmachtem 15, března 1939 měl ve svém zápisníku 2802 vzletů trvajících 538 hod.
V sídle Svazu letců republiky Československé na Poříčí 37 absolvoval Václav Jícha pohovor a dostal zde informace potřebné o útěkové trase do Polska. Tam odešel už 13. května 1939 přes Beskydy společně s četaři Bohumilem Votrubou, Jiřím Kučerou a Josefem Adamem. Konzul Dr. Znojemský odmítl 15. března 1939 odevzdat Němcům prostory Čs. konzulátu. Navíc jednal s Francouzy o přijetí čs. letců k jejich letectvu. Ti jim ale nabídli pouze službu v Cizinecké legii, ale slíbili je zařadit do francouzského letectva, pokud vypukne válka. Ani Václav neměl na výběr a proto už 22. května odplul z Gdyně na lodi Batory a o čtyři dny později přistál v Cherbourg. 14. června byl Venda přijat v Paříži do Cizinecké legie v hodnosti vojín – Soldat. Do Afriky odplul z Marseille až 9. srpna. Po přistání v Oranu odjel vlakem do Sidi-bel Abbes k prvnímu pěšímu pluku.
3. září 1939 vyhlásila Francie Německu válku a její vláda začala plnit svůj slib. Čs. letci mohli opustit Cizineckou legii a na letištích francouzského letectva se začali přeškolovat na jeho letouny. Na prvních dvou základnách Venda pilotoval stroje ještě z první světové války, až na třetí – v Oranu La-Senia „moderní“ Morane Saulnier MS 406 se slabým motorem. Bohužel ten byl nejrozšířenější stíhačkou francouzského letectva a přitom zdaleka nejhorší ve srovnání s Blochy MB 152, Dewoitinami D 520 i americkými Curtissy H-75. 13. prosince byl Caporal-Chef Václav Jícha přidělen k nově zformované Group de Chasse I/6 a už 15. odplul z Oranu do Marseille. GCI/6 byla nasazena do akce až 8. března 1940. Z letiště Chiessy asi 25 km od švýcarské hranice měla napadat průzkumné bombardéry Luftwaffe. Morany ale ani nestačily vystoupat k Dornierům 17P včas když ty už se po fotografování cílů vracely zpět. Technická zaostalost Moranů se plně projevila po desátém květnu, kdy Luftwaffe napadla Holandsko, Belgii a Francii. Jen uposlechnutí rady Stanislava Fejfara, aby čs. piloti GCI/6 nelétali osamoceně, zabránilo vyšším ztrátám mezi našimi u této jednotky. A navíc po německém průlomu u Ameins francouzské velení rozhodlo 4. června 1940 dvakrát denně posílat MS 406 vyzbrojené kanónem ráže 20 mm ostřelovat německé tanky. Před německým postupem přelétala na jih také GCI/6 a 19. června u ní v Bergeracu čs. piloti ukončili svou činnost. Václav Jícha u ní nalétal 70 hodin, 20. května sestřelil Me 109E, 5. června Henschel 123 a mezi tím další dvě letadla ve spolupráci. Nejvíce padlých čs. letců bylo právě u GCI/6 - čtyři – Bieberle, Popelka, Hranička a Bendl a další čtyři byli raněni. O dva dny později přijel Venda do přístavu Port Vendres u španělských hranic. 24. 6. odpluli piloti GC I/6, II/2, III/1 a III/7 na lodi „Generál Chanza“ a 25. 6. Ve 14.30 přistáli v Oranu. Odsud 26. června rychlíkem 22.15 do Casablanky, příjezd v 11.30 následujícího dne. 29. června v 15.15 odpluli na „Gib-el-Dersa do Gibraltaru, tam v 15.15 hod. Naloďěni na uhelnou loď Oakrest, ale příštího dne převoz na Neuralii. Na ní vypluli 2. července v konvoji 26 lodí a o deset dní později zakotvili v 17.00 v Liverpoolu.
26. 7. byl Václav Jícha přijat do Dobrovolných záloh Královského vojenského letectva v hodnosti vojín nováček s poddůstojnickým číslem 787567. Šestého srpna byl povýšen na seržanta a s dalšími 23 čs. piloty odletěl pěti Ansony na základnu čs. 310. stíhací perutě do Duxfordu. Zde nebyla k výcviku čs. pilotů letadla ani čas. Proto byl Venda a dalších dvacet poslán k 6. Operační výcvikové jednotce do Sutton Bridge. Od 15. 8. do 7. 9. zde Václav létal nejen na Hurricanu Mk IA. Už desátého září se hlásil u A letky 1. britské stíhací perutě ve Witteringu. U ní sestřelil ve spolupráci dva bombardéry - 29. 10 Dornier 17Z a hned 30. Junkers 88A-1. Dne 17. listopadu byl Václav Jícha převelen k britské 17. peruti. 1. března 1941 byl povýšen na rotmistra F/Sgt a už 29. dubna do nejnižší důstojnické hodnosti poddůstojníka. Proto mu bylo přiděleno nové služební číslo - 66486. 27. 5. byl převelen k právě se formující 313. peruti na letiště Catterick. Ta jako první čs. peruť dostala Spitfiry Mk I. Zaškolovací lety na Spita Mk I začaly už 20. května. Díky zkušenostem čs. pilotů byla 313. prohlášena za operační už 10. června 1941. Od 16. do 25. srpna se 313. přezbrojila na Spitfiry Mk II a hned 26. se přestěhovala z Leconfieldu do Portreath u Falmouth, kde byla podřízena 10. Velitelství stíhacího letectva. Odtud většinou doprovázeli nad Francii bombardéry. 23. října se začala 313. přezbrojovat na Spitfiry V. Ani ty ale stoupavostí a ve střemhlavém letu nestačily na Fockewulfy 190. Přesto byl právě Venda prvním čs. stíhacím pilotem, jemuž byl 28. března 1942 přiznán jistý sestřel tohoto obávaného protivníka.
Čs. 313. peruť byla 11. 12. 1941 přeložena k Hornchurchskému Wingu pod 10. Stíhací velitelství a tam měl více příležitostí se s nimi utkat. Často byl v akci dvakrát denně a těšil se, že zde bude 313 brzy přezbrojena na Spitfiry IX konečně rovnocenné Fockewulfům 190. Místo toho se 313. dne 7. června 1942 přestěhovala z Fairlop do Churchstantonu k 10. Fighter Command, aby společně s 310. a 312. utvořila Československý stíhací Wing. Protože Vendův Zápisník letů musel být odeslán do RAF depozitáře, nevíme, kdy přesně ukončil operační turnus. Po něm měl celkem sedm potvrzených sestřelů, z toho 4 ve spolupráci. Kronika 313. perutě uvádí, že on letěl naposled s 313 nad Francii dne 4. 6. Koncem června se s ní stěhoval na Orkneje. 313. Václav Jícha opustil 17. srpna 1942 a jako mimořádně schopný pilot byl přidělen k opravárenským dílnám do Cosfordu jako zalétávací pilot. 23. října si odtud F/O Jícha odskočil do Churchstantonu, kde byl společně s P/O Otmarem Kučerou a Josefem Příhodou dekorován Záslužným leteckým křížem DFC. 28. 10. 1942 byl povýšen do čs. hodnosti poručík. U MU 9 v Cosfordu zalétával letadla po opravě. V nedaleké Castle Bromwich vyráběl Vickers Armstrong Ltd. Spitfiry a Lancastery. Tovární piloti zalétávající zbrusu nové Spitfiry se tak při simulovaných soubojích „soupeřili“ s těmi od MU. Jeden takový vyprovokoval Venda proti jemu neznámému pilotovi od Vickersů. Situaci popsal tento pilot – legendární Alex Henshaw ve své knize „A Sigh for Merlin“. Tyto stránky zmiňující Vendu jsou součástí „Nikdo nebude zapomenut“. Po několika dnech se Venda s Alexem „utkali“ znovu a přitom si Alex všiml, že potah trupu Vendova Spitfiru se u ocasu prohýbá, když ten pohybuje výškovým kormidlem. Alex gestikuloval na Vendu, aby ho ten následoval do Castle Bromwich. Zde dali do trupu výztuhu a když se loučili, Venda, řekl : „Kéž bych měl práci jako je Vaše“ . Alex odpověděl, že pokud Venda požádá o přeložení, Alex to schválí, pokud záležitost půjde přes něho.
Dne 5. ledna 1943 začal Venda létat u Vickersů. Do 31. října 1943 přezkoušel úplně 576 a částečně 178 Spitfirů typ V a IX. Nalétal na nich 482 hodin 54 minut, na Lancasterech 1.15 a Wellingtonech 4 hod 30 min. Z důvodů obav z průmyslové špionáže museli v květnu 1944 z Castle Bromwich odejít tři piloti - cizinci včetně Václava Jíchy. 17. 5. se Venda hlásil v Čs. depu RAF Cosford a 22. 5. u No 9 MU. S tímto rozhodnutím britského velení si protiřečí písemná pochvala Inspektorátu čs. letectva za vynikající výsledky služby zalétávajícího pilota udělená Vendovi 10. června 1944. Od 10. do 23. srpna byl Václav Jícha hospitalizován a pak dostal desetidenní dovolenou. Po ní byl převelen k MU 45 v Kinloss ve Skotsku nedaleko Tainu - základny čs. 311. bombardovací perutě, nad kterou někdy předváděl akrobacii na Spitfiru.
1. února 1945 letěl Venda v dopravním Ansonu z Kinloss na jih. Kvůli sněhové bouři ztratil pilot stroje orientaci a mezi Edinburghem a Berwickem narazil do kopce Turf Law. Při nárazu letadla do kopce byl Venda pouze zraněn, ale umrzl, než se k němu dostal záchranný tým. Ten Anson našel až 7. února a Vendovo tělo až příští den. Václav Jícha byl pohřben 10. února na římsko-katolickém hřbitově v Haddingtonu. Od 5. dubna 2013 je Vendův náhrobek k vidění na www.fcafa.wordpress.com v článku „Not Forgotten – Scotland“.
Posmrtně mu byla 13. března 1945 udělena Československá medaile za zásluhy I. stupně a 28. listopadu králem Jiřím VI Letecký kříž AFC. 1. února 1947 byl povýšen in memoriam na štábního kapitána v záloze se zpětnou platností od 1. února 1945. 1. 6. 1991 byl v rámci polistopadové všeobecné rehabilitace čs. letců povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Na filmu „Vítězná křídla“ v Sekci „Dokumentární filmy“ je Václav Jícha na fotografiích : 77, 377, 379, 402, 410, 430 a 481.
Jeho jméno najdete na dvou Památnících Bitvy o Británii – jak v Londýně na severním břehu Temže naproti obrovskému ruskému kolu – www.bbm.org.uk, tak na na Cape-la-Ferne v hrabství Suffolk - www.battleofbritainmemorial.org.uk
V roce 1991 byla Varesova ulice na pražském sídlišti Černý most přejmenována na Jíchovu. Najdete ji severozápadně od místní základní školy.
24. května 1995 odhalili členové 26. Odbočky Svazu letců na budově bývalé školy v ulici Na Bendovce č. 20 Vendovi pamětní desku. Ten sem chodil v letech 1920 – 1925. Odbočka nese jeho jméno.
V anglickém měsíčníku FLYPAST byla v článku k úmrtí Alexe Henshawa také černobílá fotografie čtyř zkušebních pilotů stojících před Lancasterem a Spitfiry Mk IX na letišti Castle Bromwich na jaře 1943 – zleva J. Rossett, Olaf Ulstad, Alex Henshaw a Václav Jícha. Snímek je rovněž v albu Vendovy neteře Venduly Jones.
Vendovo jméno je uvedeno na památníku obětí obou světových válek v rodných Dnešicích a na jeho rodném domě č. p. 105 mu byla 30. září 2007 odhalena pamětní deska.
Vyznamenání :
Croix de Guerre – 3. srpna 1940
Čs. válečný kříž 1939 – 28. 10. 1940
Československý válečný kříž – 3. 6. 1941
Čs. medaile za chrabrost – 1. 9. 1941
Čs. válečný kříž 1939 – 5. 5. 1942
Čs. válečný kříž 1939 – 8. 10. 1942
Pamětní medaile Čs. zahraniční armády se štítky Francie a Velké Británie – 7. 3. 1943
Čs. medaile za zásluhy I. stupně – 13. 3. 1945
The 1939 – 45 Star with Battle of Britain Clasps – po válce
Air Crew Europe Star – po válce
Defence Medal – po válce
War Medal – po válce
Literatura :
Nikdo nebude zapomenut – Petr Šatra, Karel Smola.
Českoslovenští letci ve Francii 1939 – 1940 pplk. v.v. Josef Váňa, Jan Rail AVIS - MNO ČR 2005
Letci v názvech ulic Černého mostu – Jiří Rajlich a spol – Městská část Praha 14 – 2009
Průvodce protektorátní Prahou – Jiří Padevět – Academia 2013