Už rok po druhé světové válce byly jeho útěky ze zajetí inspirací pro britský film "The Captive Heart" O jeho životě byl natočen televizní dokument : www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122453122/muz-ktery-precenil-ceskou-dusi-aneb-uteky-josefa-brykse/.
Jeho anglická manželka o něm v roce 2003 vydala knihu "Naděje a beznaděje". O jedenáct let později vyšla kniha Luďka Navary a Miroslava Kasáčka "Na útěku". Díky návštěvy v pilotově rodném domě máme k dispozici další informace
Narodil se do rodiny sedláka v Lašťanech u Olomouce 18. března. 1916. Měli doma prasata, čtyři krávy a dva koně. Kvůli obavám matky o jeho život se Josef po maturitě na olomoucké Obchodní akademii nepřihlásil k letectvu, i když propadl létání, ale do jezdeckého učiliště v Pardubicích. Tam nastoupil 1. října 1935 a přímo tam exceloval. Byl poslán k dragounskému pluku do Košic. 30. září 1936 byl povýšen na desátníka aspiranta a téhož dne nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích do kurzu pro poručíky jezdectva. Během studia ale Josef Bryks přestoupil do Odboru leteckého. Roku 1937 byli poručíci letectva vyřazeni ve dvou skupinách. Josef v té druhé dne 29. srpna. Odvelen k 5. letce 2. Leteckého pluku Dr. Edvarda Beneše do Olomouce. Už 4. října zahájil v prostějovském leteckém učilišti aplikační kurz pro poručíky letectva. Jako pilot jednomotorových letadel ho ukončil 21. září 1939. 30. 9. se hlásil u velitele 33. letky npor. Karla Mrázka jako pilot - letec. V druhé polovině března 1939 se oženil s Marií Černou z nedalekých Dolan u Olomouce. 15. dubna Josefa propustili na trvalou dovolenou v důsledku likvidace české branné moci. V září 1939 se jim narodila dcera, která ale po dvou dnech zemřela. 18. 12. Josef nastoupil do služeb Ministerstva vnitra pro okres Velké Meziříčí. Už 10. ledna 1940 byl odsud na vlastní žádost propuštěn. O deset dní později Josef odešel balkánskou cestou bojovat proti Hitlerovi. 26. ledna byl v Budapešti zatčen a do 4. dubna tam vězněn. Během deportaci na Slovensko utekl a vydal se opět na jih. Tentokrát mino Budapešť směrem k chorvatské hranici. Díky Čechům žijícím v Chorvatsku byl po přechodu Drávy ubytován v Českém národním domě na Šubičově ulici 20 v Zagrebu. Dle seznamu přímého pomocníka pana Václava Šrámka odjel Bryks už 12. 4. spolu s pilotem Stanislavem Hlučkou a dalšími čtrnácti členy transportu číslo 11 vlakem do Bělehradu na doklady vydané Českým výborem - viz článek "Balkánská cesta". Ubytováni v Českém národním domě na Garašaninově ulici, sami nesměli chodit ven. Na doklady vydané na Francouzském konzulátu odjel Bryks 17. dubna ve skupině organizované vojenským stylem do Soluně. Pak Istanbul a vlakem přes Sýrii do Bejrútu. Odsud lodí přes Alexandrii do Marseille. 13. května 1940 zde byl od číslem 3390 odveden k Československému zahraničnímu vojsku a poslán k Letecké skupině u Náhradní jednotky v Agde na břehu Středozemního moře. Ta do bojů nezasáhla a po kapitulaci Francie odjela do blízkého přístavu Port Vendres. Kapitánovi Jaroslavu Kulhánkovi se tam podařilo přesvědčit kapitána tam kotvícího britského torpédoborce Velox, aby vyslal rádiem žádost o lodě k transportu našich z přístavu. Britové je skutečně poslali. 24. června se Josef Bryks nalodil na loď Apapa. Ta po sestavení konvoje v Gibraltaru doplula 7. 7. do Liverpoolu.
Díky své skvělé angličtině byl Josef Bryks ve stanovém táboře Cholmondeley až do 31. července jako tlumočník. 1. srpna podepsal závazek služby u Dobrovolnických záloh Královského letectva RAF VR a přísahal králi Jiřímu VI. Bylo mu přiděleno důstojnické služební číslo 82538 a podporučík - P/O.
O tři dny později odvelen do Duxfordu k čs. 310. stíhací peruti. 18. srpna byl Josef poslán k No 6 SFTS Sutton Bridge do pokračovací letecké školy. Kvůli poškození podvozku jeho Hurricanu během přistání byl 1. října 1940 převelen k polské operační výcvikové jednotce No 12 OTU. 28. října 1940 povýšen na npor. 11. 11. byl odvelen k No 4 FFP do Kemble k přelétávání letounů. 1. ledna 1941 ho odsud poslali jako zkušebního pilota k No 6 SFTS. Josefa ale tahle práce neuspokojovala a žádal o přeložení k bojové jednotce. 10. dubna přijel ke kanadské 242. peruti vyzbrojené Hurricany IIB. Koncem května se seznámil s příslušnicí Ženských pomocných leteckých sborů WAAF Trudie Dellerovou. 17. 6. 1941 byl F/O Bryks nad severní Francjí sestřelen esem Luftwaffe mjr. Adolfem Gallandem. Němci z letiště St. Omer ho chytili v noci příštího dne. Od počátku Josef tajil svou totožnost. Útěky plánoval společně s npor. Otakarem Černým, radistou Wellingtonu čs. 311. bombardovací perutě. Z tábora Wartburg utekl tunelem už v roce 1941, Chycen spící v lese u Stuttgartu. Dopaden po druhém útěku v září 1942 byl Němci zbit.
17. září byli v rámci akce Emigranten zatčeni oba Josefovi rodiče František a Anna spolu s nejstarším bratrem Floriánem. Rodiče věznili v Olomouci " Na Garňáku", Floriána v táboře Svatobořice a pak v Kounicových kolejích v Brně. Stojící čelem ke zdi na chodbě nikdy nevěděl, zda nebude vyvolávané číslo jeho a on nebude na dvoře ihned zastřelen. Annu a Františka propustili po půl roce, Floriána až za rok. Dodávky potravin pro Wehrmacht byly pro Gestapo prioritou. Zatklo i Josefovu manželku Marii a oba její rodiče. Více v článcích " U Svatobořic", "Akce E 3000" a "E 3000 Emigranten"
Potřetí Bryks a Černý uprchli v březnu 1943 z tábora v severním Polsku a ve Varšavě je ubytovala vdova Blaszkiewiczová. Tu udali sami Poláci. Ona byla popravena a Bryks ve věznici Pawiak zbit a bodnut bodákem do slabin. V září odvezli Brykse i Černého do tábora pro letce Sagan V říjnu Josef do Lamsdorfu. Zde mu operovali zranění bodákem. I proto nemohl zpátky v Saganu fyzicky pracovat na kopání tunelu Harry. On ani Černý nedostali přednostní pořadí, jako Arnošt Valenta. Měli číslo 120 a 115. Tak se při Velkém útěku 25. března 1944 Josef ani Otakar do tunelu ani nedostali, než byl východ z tunelu strážným objeven. Více na : www.elsham.pwp.blueyender.co.uk/gt_esc/. Vražda padesáti ze sedmdesáti tří dopadených spojeneckých letců Gestapem způsobila zákaz dalších pokusů o útěk přímo z Británie. Dopis z londýnského Inspektorátu o jeho povýšení na kapitána zpětně od 28. 10. 1943 na jeho pravé jméno s poznámkou "Čech" mu ztížil situaci. Navíc on i Černý byli v srpnu 1944 zatčeni a převezeni do sídla pražského Gestapa v Petschkově paláci. Oběma hrozil za velezradu trest smrti od vojenského soudu v Torgau. Josef Bryks byl identifikován nejen zrádcem Augustinem Přeučilem, ale také bývalou manželkou Marií. Zachránil je protest britské vlády a soud nad nimi byl odložen až po konečném vítězství Wehrmachtu. Oba zkušené útěkáře odvezli do zámku Colditz u Lipska, kde je 16. dubna 1945 osvobodily americké jednotky. O dva dny později nastoupili do Dakot a po doplnění paliva v Belgii přistáli u Londýna. Pak byli posláni do Čs. depa v Cosfordu.
Josefova bývalá manželka spolupracovala s Gestapem. 20. dubna 1945 byla nalezena mrtvá na přerovském nádraží.
5. 5. 1945 byl kpt. Bryks ponechán v činné službě. Ze zdravotních důvodů už ale nesměl létat jako stíhač. V Anglii mu znovu operovali zranění bodákem. 15. května Josef Bryks požádal Trudie Deller o ruku. Brali se v Londýně 18. 7. 1945.
Kpt. Bryks se vrátil do vlasti 6. října Dakotou, O devět dní později byl přidělen do Leteckého učiliště Olomouc. Trudie přijela do Olomouce až v listopadu. Dostali armádní byt v Muzejní ulici, nyní Hanáckého pluku. 12. 12. 1945 byl Josef povýšen na škpt. a 10. 5. 1946 na majora se zpětnou platností od 1. 1. 1946. 17. května se Josefovi a Trudie v Olomouci narodila dcera Sonia. Postupně se mjr. Bryks stal úhlavním nepřítelem tzv. osvětových pracovníků, kteří vnucovali komunistickou ideologii nejen kadetům učiliště. Navíc Josefa zvolili předsedou Anglického spolku.
Politická situace se zhoršovala V roce 1947 mjr. Bryksovi nedovolili cestu do Londýna, aby tam převzal vyznamenání MBE. V létě 1947 začala Trudie vyučovat angličtinu na olomoucké univerzitě. Už třináct dní po komunistickém převratu - 9. března 1948 byla Josefu Bryksovi udělena dovolená až do rozhodnutí Ministerstva národní obrany. Pokoušel se uprchnout na Západ, ale nepovedlo se mu to. 1. května mu byla udělena dovolená s čekaným. Hned po půlnoci 2. května byl z bytu odveden třemi muži v civilu. Byl souzen ve vykonstruovaném procesu s generálem Janouškem, plk. Chrástem, npor. Černým a dalšími "Zápaďáky". Dostal deset let. 1. září 1948 byl přeložen do zálohy. Mjr. Bryks i npor. Černý už tehdy byli společně v pracovním táboře v Dolním Jiřetíně. Začátkem dubna 1949 odsud Brykse kvůli jeho pověsti útěkáře odvezla eskorta na Bory. Zde byl obviněn z přípravy vzpoury a k trestu mu přidali dalších dvacet let. Pak posílán do dalších věznic. Jeho vyznamenání mu sebrali. Mezitím byli Josefovi rodiče a Florián nuceni vstoupit do Jednotného zemědělského družstva v Lašťanech. Jejich pole a dobytek zděděné Florianem se staly družstevními. Úřady záměrně zvyšovaly množství zemědělských produktů, které soukromníci odmítající vstup do JZD museli dodat. Pokud ne, šli by do vězení. Josefova matka zemřela koncem dubna 1952. Ve věznici Leopoldov viděl spoluvězeň Faerber, jak Josef oplatil bachařům ránu. Ti ho pak zmlátili k nepoznání. Josefův vzdor pokračoval, ale ve vězení ho postihly dva infarkty. Zemřel na ten třetí v pracovním táboře uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří dne 11. srpna 1957. Správa táborů Ministerstva vnitra nedoporučila vydat tělo Josefa Brykse k pohřbu. To bylo spáleno k karlovarském krematoriu a místo uložení urny s jeho popelem bylo zjištěno až po padesáti dvou letech.
23. dubna 1997 byla ulice Leczynského, polského účastníka VŘSR, na pražském sídlišti Černý most přejmenována na Bryksovu. Nová ulice v Olomouci - Slavoníně byla 21. února 2006 pojmenována Bryksova. Plně rehabilitován byl až 27. 4. 2006. Toho roku mu bylo 28. října propůjčeno nejvyšší vyznamenání České republiky - Řád bílého lva vojenské skupiny. Na den veteránů 2008 byl posmrtně povýšen na brigádního generála.
Trudie Bryksová se už nikdy nevdala. Do rodiště svého muže přijela v roce 1991. Dne 4. června 1994 odhalila pamětní desku Josefu Bryksovi na Památníků obětí válek u rybníka v Lašťanech. Tu platila obec. V Anglii 13. 6. 2000 zemřela jejich dcera Sonia po více než třicetidvouletém boji s RS. Její urna byla uložena do hrobky rodiny Bryksovy v Bohuňovicích. 2. června 2005 Trudie odhalila desku na domě v ulici Hanáckého pluku. Zde bydlel až do svého zatčení 2. 5. 1948. Trudie zemřela 28. 4. 2011 ve Washingtonu. Převoz její zrny do ČR zařídil její synovec Barry Deller, který ji společně s Karlem Bryksem uložil 16. 7. vedle Soniny. Hold ji byl vzdán průletem dvou Gripenů. V den stoletého výročí narození brig. gen. Josefa Brykse se odpoledne konaly dvě pietní akce. První v ul. Hanáckého pluku, druhá pak u Pomníku obětem válek v Lašťanech. Kromě Karla Brykse a Barryho Dellera byl druhé přítomen rovněž velitel Letectva Armády ČR. brig. gen. Libor Štefánik. Poctu hrdinovi složili piloti dvou Gripenů. Po průletu se od Šternberka vrátili a nad pilotovým rodným domem šli do svíčky. K tomuto výročí byly vyraženy pamětní medaile
 |
 |
Literatura :
František Fajtl - Vzpomínky na padlé kamarády Mladá fronta 1980
Českoslovenští letci ve Francii 1939 - 1940- Josef Váňa, Jan Rail AVIS MNO 2005
Letci v názvech ulic Černého mostu - kolektiv ARTEDIT 2009
Děkuji panu Karlovi Bryksovi nejen za návštěvu pilotova rodného domu