Kvůli špatnému počasí nad anglickými základnami 8.USAF nemohly její bombardéry toho dne vzlétnout. Proto se Luftwaffe mohla soustředit na 15. USAF startující z Itálie. Třicet Fw 190 verzí A7+8 a padesát až šedesát Me 109G10+14 sestřelilo toho dne nad Moravou a Slovenskem deset Liberátorů, po jednom Lightningu verzí J a L a jeden P-51C Mustang. Dalších osm B-24, dvě B-17, jeden P-38L a jeden P-51C byly ztraceny jinde poškozené flakem, stíhačkami, či pro mechanické závady. Luftwaffe přišla palbou střelců bombardérů a doprovodných stíhačů o nejméně patnáct Fockewulfů 190 a patnáct Me 109G. Z nich se 27 zřítilo na Moravě a ve Slezsku. Dalším dvaceti jednomu Me 109 došel benzín nebo se nevrátily kvůli poškození palbou Američanů.
Cílem 461. bombardovací skupiny 49. pluku byla rafinerie Odertal. Z 231 bombardérů tam letících se 34 vrátilo kvůli technickým závadám ještě před útokem JG 300. Patnáct dalších bylo sestřeleno a nad cíl jich dolétlo 182.
Jadgruppe 300 odstartovala proti americkému svazu z letišť Borkheide, Loebnitz, Jueterborg a Reinsdorf, naváděná pozemní stanicí v Doeberitz u Berlína. Některé FW190A8 byly vyzbrojeny nejen dvěma kulomety ráže 13 a dvěma dvacetimilimetrovými kanóny, ale rovněž dvěma ráže 30. Některé nesly místo kulometů kanóny dvacítky, u jiných byly místo těžších třicítek lehčí dvacítky. Přes váhu výzbroje a přídavného pancéřování měly tyto Fw190 v souboji s americkými stíhačkami větší šance než „Sturmbock“ vážící přes pět tun.
Stíhačky Jagdgruppe 300 letěly Američanům naproti a první dvě skupiny bombardérů zdaleka minuly. Až za třetí se Fw 190 a Me 109 otočily skoro o 180 stupňů doprava a jižně od Přerova napadly tyto Liberátory 461. skupiny 49. pluku zezadu a zespodu. Střelci bombardérů zahájili palbu. Dvacet km jihozápadně od Přerova u obce Hruška na Prostějovsku byl sestřelen Fw 190A8 číslo 682283. Očitý svědek pan Novák k místu dopadu stroje doběhl z Obědkovic. Pamatuje si odtrženou ruku pilota a ní hodinky. Kvůli nízké oblačnosti nebyly letecké souboje toho dne ze země vidět.
Během několika vteřin byly zasaženy kanóny ráže 20 mm a 30 mm a kulometů 13mm Fw 190 tři B-24 od 461. skupiny. Vyřazeny z boje byly také dva doprovodné dvoumotorové P-38 Lightning z perutí 48 a 37 od 14. stíhací skupiny 305. pluku. 42-68073 poručíka Davida E. Milese byl sestřelen nad Vinarami u Přerova a por. Rountree přistál s poškozeným 44-24666 na východnímu okraji Prostějova u silnice ke Kralickému háji. Z rozstřílených Liberátorů mezitím mezi Dluhonicemi a Rokytnicí vyskakovali letci z 42-786714, nad Rokytnicí z 42-786714 npor. Jamese T. Creekmora a nad Kokorami z 42- 51319 por. Fredericka B. Capalba. Třetí Liberátor por. Thomase Westa nedoletěl směrem na severozápad o moc dále a explodoval nad Troubkami. B-24 42-52025 por. G. R. Smithe byl sestřelen nad Olomoucí a část trupu spadla na hřbitov v místní části Neředín. Liberátor 44-41158 npor. Haileye dopadl u Kozlova do vojenského prostoru Libavá. Tři B-24 od perutí 765, 764 a 767 změnily nad Přerovem kurs na východ s úmyslem doletět k frontě a přistát za sovětskými liniemi. Také 42-50953 por Grossmana, 42-51324 por. K. B. Smithe a 41-28913 npor. Galvana šly k zemi. První u Palačova, druhý na západním Slovensku u Omšenie a třetí až u Rožňavy. Piloti Me 109 pronásledovali bombardéry tak bezhlavě, že některým došel benzín.
Jak útok pokračoval, byly sestřeleny rovněž dva Liberátory 484. skupiny letící v čele 49. pluku. 42-50934 npor. Charlese A. Himmlera z perutě 824 a 42-51835 por. Rodgera A. Martina od 825 spadly nedaleko od sebe u Libiny a Václavova. Jagdgruppe 300 utrpěla v neděli 17. prosince 1944 takové ztráty, že proti náletům USAAF dne příštího nebyla schopna poslat žádné letuschopné stíhačky.
Jednomu z Američanů se podařilo uniknout Němcům. Boční střelec bombardéru 42-51319 desátník Frederick Hughes byl schováván hajným Stanislavem Jakubčíkem. Po zatčení hajného gestapem 23. 3. pak rodinou Himrových v cukrovaru Brodek u Přerova, který byl začátkem května 1945 osvobozen Rudou armádou. Radista a druhý pilot Liberátoru 44-41016 poručíci Qualman a Kasold šli od Troubek pět dní a nocí sedmdesát kilometrů na východ s úmyslem připojit se k partyzánům v Beskydech.
Koncem října 2003 se díky iniciativě Jana Hlavačky, Jaroslava Schoena z přerovské odbočky Svazu letců a dalších podařilo v Přerově uspořádat setkání nejen tří očitých svědků tohoto souboje. Bývalý velitel JG300 genpor Guenther Rall předem vyjádřil přání setkat se tam s genpor. Františkem Peřinou. Akci uvítali starostové Troubek a Rokytnice a podpořila ji letecká společnost OLIMEX, vedení Českých aerolinií, velení Letectva České republiky, velitel 33. vrtulníkového pluku Přerov a oblastní velení vojenských jednotek obrany státu.
29. října 2003 se v kasárnách na Želatovické ulici v Přerově konala beseda s Thomasem Qualmanem, Oliverem Hommertem a Hjalmarem Johanssonem z 461. a oběma generálporučíky. Thomas Qualman byl navigátorem Liberátoru 44-41016, který v poledne 17. prosince 1944 explodoval nad Troubkami. Byl sestřelen na desátém operačním letu. Během něj mu v čtyřicetistupňovém mrazu ve výšce 7 tisíc metrů přestalo fungovat elektrické vyhřívání letecké kombinézy. Proto požádal kapitána letounu por. Thomase „Pappy“ Westa o svolení přelézt nad pumovnicí dopředu k oběma pilotům a tam díky instalovanému topení rozmrznout. „Pappy“ souhlasil. Navigátor lezl třikrát po čtyřech nad pumovnicí dopředu, aby k pilotům odtahal všechny své potřebné věci. Tři čtvrtě hodiny před dolétnutím nad počáteční bod náletu na cíl zahájil zadní střelec štábní seržant Joseph G. Mergo palbu na Fw 190. B-24 č. 44-41016 byl zasažen během dvou vteřin. Během tří dalších hořela střední část trupu a stroj přešel do vývrtky. Odstředivá síla členům posádky, kteří smršť kulek přežili, komplikovala připevnění padáku a opuštění letadla. Pumovnicí to nešlo, dveře mezi sekcí pilotů a pumovnicí nešly otevřít. Uvězněni.
Po oslepujícím záblesku se por. Qualman probral v letu bez padáku na zádech. Bota na jedné noze mu chyběla a měl na ní pouze ponožku. Nemohl dosáhnout na rukojeť otevírání padáku na pravé straně. V letadle si ho totiž nasadil opačně a rukojeť byly vlevo I tak se mu padák podařilo otevřít. Jak klesal k zemi, žádné další padáky neviděl. Přistál do lesa u Troubek. Vrchlík padáku se zachytil na vrcholech tří stromů a on visel šestnáct metrů nad zemí. Při rozhoupání šňůr se mu zařezával do slabin popruh padáku, ale nahoře něco povolilo a Qualman klesl až dva metry nad zem. Už měl strach, že tak stráví noc, když uviděl tři chlapce běžící k němu. Jeden z nich pod stromem vytáhl nůž. Thomas nevěděl, zda to nejsou Němci. Jeden z chlapců zdvihl druhého a ten Tomovi nůž podal. Qualman uřezal padákové šňůry a spadl na chlapce, od něhož nůž dostal. Vyptáváním a gestikulací zjistil, že je na českém území a gestapo není daleko.
Chlapci odešli a Tom při chůzi lesem potkal druhého pilota poručíka Edmunda A. Kassolda. Vyrazili pěšky směrem na východ. První noc dostali najíst a usušili mokré oblečení u Kratochvílů v Bochoři u Přerova. Přespali ve stodole strýce Josefa Brázdy pana Stanislava Hašáka. Josef Brázda jim tam nosil jídlo a nakreslil plánek cesty k partyzánům do Beskyd. Další večer pokračovali oba Američané v cestě. Brázda s nimi přešel železniční traťě Přerov – Brno a Přerov - Břeclav hlídané německými strážemi. Dva letci šli dál sami několik dní, ale každý, komu ukázali český vzkaz od Brázdy, aby jim dali jídlo či nocleh, odmítl. Večer 23. oslovili vyčerpaní na samotě u Liptálu Pavla Smilka, kterému se říkalo Povalský. Ten oba zavedl na Bařiny k rodině Františky Mrnuštíkové, která mluvila anglicky. Tam šli spát. Němci hledali ve dvě v noci parašutisty a tak oba museli v noci do lesa a zůstat tam přes den. Mrnuštíkovi zatím poslali k partyzánům vedeným majorem Murzinem spojku, zda se k nim oba Američané mohou připojit. Byli ale odmítnuti. Večer oba přivedl Mrnuštík z lesa a v domě jim dal dopis v angličtině od evangelického faráře přesvědčující, aby se vzdali četníkům v Liptále. Ti si pro oba Američany přišli večer 24. na faru a předali je Němcům na stanici v obci. Tam strávili oba noc z 24. na 25. prosince a ráno šli pěšky z Liptálu do Vsetína, kde byli vyslýcháni. Už 26. byli Ed aTom na cestě do tranzitního tábora Dulag 1 v Frankfurtu nad Mohanem. Přestože byl farář Jan Vališ po válce za své rozhodnutí kritizován, v koncentračním táboře měli Qualman a Kasold větší šanci na přežití, i když v Dulagu 1 strávili šest dní na samotce v zimě. Pak byli oba v Stalagu Barth u Baltského moře. Hned po válce Qualman sepsal své válečné vzpomínky „The personal story of a crewman of B 24 Liberator bomber on a mission against a target in Germany“.
Desátník Oliver Hommert byl 17. prosince 1944 zadním střelcem Liberátoru kpt. Mariona Hammeta od 827. letky 484. perutě. Napadení 461. viděl na vlastní oči. Na dotaz účastníka besedy odpověděl, že sestřely 42-51319, 42-78671 a 44-41016 po sobě následovaly tak rychle, jako když člověk luská prsty. Hjalmar Johansson byl jako přední střelec sestřelen už při svém prvním operačním letu a padl do zajetí. Na konci besedy promluvil letecké eso Bitvy o Francii genpor. Peřina. Řekl, že boj už skončil a je čas si podat ruce.
Pomníky a pamětní desky
1/ Na hřbitově v Troubkách nad Bečvou byl už 14. února 1948 odhalen za účasti tehdejšího Ministra zahraničí Jana Masaryka odhalen pomník sedmi členům Liberátoru 44-41016
- Poručík Thomas „Pappy“ West – první pilot
- Poručík Thomas M. Noesges – bombometčík
- Štábní seržant Thomas E. Deibert – zbrojíř
- Štábní seržant Joseph G. Mergo – zadní střelec
- Seržant Roy L. Doe – přední střelec
- Seržant Frederic H. Gaul – Letecký inženýr
- Desátník Frank C. Yesia – spodní střelec
2/ Na samotě Vrbovec hned vedle železniční tratě jižně od Rokytnice byl 15. prosince 2001 odhalen pomník dvěma členům posádky 42-78671 a dvěma z 42-51319, kteří dopadli sem.
- Seržant W. J. Hayes – střelec
- Seržant Frank Dansererau - střelec
- Seržant W. C. Rundbacken - střelec
- Seržant J. A. Villars - střelec
Jméno Kanaďana Dansererau je i na pamětní desce na zdi hřbitova v Dluhonicích. Do této vsi hned vedle Přerova jeho tělo 17. září 1944 dopadlo
3/ Na památníku obětem války v obci Kokory je i skoro nečitelné
- Seržant Mc Quire - střelec
4/ Na hřbitově v Neředíně na západním okraji Olomouce byl v místě dopadu střední části trupu B-24 42-52025 odhalen 16. prosince 2011 památník pěti padlým z posádky :
- Poručík Arthur H. Carlssson – bombometčík
- Seržant Abraham P. Abrahamson – střelec
- Seržant Edwin L. Howard – zbrojíř
- Seržant Morris R. Goldman – radista
- Desátník David D. Brewer – přední střelec
5/ U Palačova čtyřem palubním střelcům Liberátoru 42-50953
Snímek posádky B 24J sériového čísla 44-41016 je na fotografii číslo 635 - ZDE
Památník v Troubkách je na snímku 697 - ZDE
Děkujeme za pomoc Janu Mrnuštíkovi, Drahoslavě Mrnuštíkové Hučíkově a farářovu prasynovci Janu Evjákovi
Nejen literatura :
17. 12. 1944….váleční letci vzpomínají…- Jan Hlavačka, Jaroslav Schoen
Hvězdy nad Krušnohořím – Martin Veselý Naše vojsko 2005
Kolektiv autorů - Letecká bitva nad Slavičínem – Klub přátel historie Slavičínska
www.letecka-historie.cz/Neredin-Smith
www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1100552743-pratelstvi-na-zivot-a-na- smrt/ - zfimováno 2003
POZNÁMKA :
Bratr Víta Himra Jaroslav velel čs. 313. stíhací peruti od 24. června 1942 do 24. září 1943, kdy padl. V Praze na sídlišti Černý most je po něm pojmenovaná ulice. Vyznamenán DFC.