Narodil se 16. července 1914 v Olomouci do rodiny se čtyřmi dětmi. Bydlel s dvěma sestrami i bratrem v Prostějově na České ulici č. 5. Jeho otec Richard měl v Mlýnské ulici ševcovskou dílnu. Po ukončení obecné školy na Palacké ulici chodil na měšťanku v Masarykově škole. Poté se Jindřich u firmy Kroisl vyučil mechanikem jízdních kol. Byl členem Sokola 2 a Junáka, za klub Haná hrál fotbal a hokej jako brankář. Absolvoval Letecké učiliště v Prostějově – obor mechanik. Po jeho ukončení byl odvelen do Olomouce, kde pracoval v továrně na letadla Letov. Později byl přeložen do Letňan. Ve Kbelích jako voják z povolání povýšen na rotmistra a oženil se. V Čakovicích u Prahy pracoval ve vojenských leteckých dílnách a v této vsi bydlel s manželkou Zdenou. Za mobilizace v září 1938 byl u stíhacího pluku v Hradci Králové. Jindřich Prokop působil rovněž ve Výzkumném leteckém ústavu v Letňanech jako voják z povolání a po německé okupaci vnitrozemí Čech a Moravy 15. března 1939 jako civilní zaměstnanec.
Na základě instrukcí ze Svazu letců oslovil 16. května s dalšími uprchlíky v ostravské kavárně Slávia číšníka Hrubého. Heslo platilo a dostali adresu na pana Borůvku. Dle jeho rad po půlnoci 20. května naskočili do pomalu jedoucího nákladního vlaku směr Polsko. Tam si ale museli stravu zajistit sami. U mlynáře jménem Sládek v Szumbarku /Havířově/ strávili prací za jídlo deset dní. Až díky vlastní iniciativě vojenského atašé čs. konzulátu dostali příkaz dostat se do Krakova. Tam šli pěšky 27. 5. Dne 1. července se čs. běženci přesunuli z Domu Turystycznego v Krakově do tábora z první světové války v Malých Bronowicích 15 km vzdáleného. Dva dny dostávali jídlo z polské vojenské mobilní kuchyně a mnoho našich se konečně pořádně najedlo. Pak Poláci odjeli a řekli jim, že se musí postarat sami. Tak zprovoznili rozvody vody a kuchyni připravili pro českého kuchaře. Den po návštěvě vojenského atašé z Paříže se začali učit francouzsky. Po několika dnech se Jindřich Prokop fotografoval na francouzský pas, který 8. července podepsal. 27. 7. odplul ve skupině 190 čs. letců z Gdyně na lodi Castelholm do Francie. Během bouře Češi zabránili švédskému kapitánovi přistát v německém přístavu, protože by je nacisti okamžitě zatkli. Do Calais dopluli 1. srpna.
20. srpna 1939 se Jindřich Prokop v Paříži ve skupině 29 Čechoslováků upsal k pětiletému závazku služby v Cizinecké legii. O tři dny později odjel přes pevnost St. Jean a přístavy Marseille a Oran do Sidi-bel-Abbes v severní Africe. Tam se stal číslem 85564 1. pluku Cizinecké legie. Během služby v ní od 28. srpna až do 17. října 1939 absolvoval s dvacetikilovou zátěží a desetikilovou puškou dva 40 km pochody a jeden na 50 km. Teprve 17. 10. bylo všech 29 Čechoslováků odveleno k letectvu, přestože tomu mělo být hned po vypuknutí druhé světové války, jak Francie Čechoslovákům už dříve slíbila. Mnoho z 29 šlo do Chartres a Maison Blanche, Prokop, Palička, Sebera, Trejtnar, Příhoda a Orlík za 207 perutí v marockém Fezu. Po příjezdu tam zjistili, že 207 minulý týden poslali do Francie. Proto byli posláni do Meknésu, ale tam se francouzský chaos opakoval. Z toho důvodu byli odveleni do Marakéše. Tam museli po nafasování leteckých uniforem hned zahájit studium technické francouzštiny. 15. prosince 1939 bylo všech šest Čechů povýšeno na kaprály 3. třídy. O dva dny později odcestovali na letiště Blida u Alžíru. 29. prosince 1939 rozkázali Prokopovi, Paličkovi, Seberovi, Příhodovi, Orlíkovi a Martínkovi odjet na leteckou základnu Pau u Pyrenejí. Po příjezdu lodí do Marseille si 31. Prosince 1939 v pevnosti St. Jean vyzvedli dokumenty o jejich demobilizaci z Cizinecké legie. V Pau Henry Prokop skládal 19. ledna 1940 zkoušku na leteckého mechanika. Její výsledky byly vyhlášeny až 15. května. Čechoslováci dostali rozkaz se rozmístit do blízké vsi Uzein a tam žít v polních podmínkách. Na žádost místního faráře umyli a uklidili památník obětí první světové války a posekali trávu na hřbitově. Chyběly jim ale rozkazy z velitelství a do čs. tábora v Agde telefon nefungoval. Proto poručík Laška zajížděl za škpt. Pernikářem na Čs. velvyslanectví do Paříže. Tu ale 14. června obsadili Němci. Skupina byla v Uezin i tři dny později, kdy generál Petain v projevu národu oznámil, že požádá Německo o příměří. 18. ráno Jindřich Prokop díky své dobré znalosti francouzštiny překládal poručíku Laškovi při žádosti Čechoslováků k veliteli základny Pau dát jim auta na převoz. Ten ale odložil své rozhodnutí. Šlo o čas.V poledne 18. června zavolal škpt. Pernikář, aby naši okamžitě odjeli do přístavu Bordeaux. Už v 16. 00 vyjely z Pau nákladní Citroeny i důstojnický autobus. Na letišti Bordeaux Merignac naložily 25 čs. letců a pak teprve zamířily do přístavu. Na molu 10 našich 250 letců nastoupilo na kocábku Arry Schaeffer. Ta vyplula 19. června, ale v anglickém Falmouth jí bylo dovoleno zakotvit až 23. Čs. letci přespali v místním vojenském táboře a ráno odjeli vlakem přes Plymouth a Bristol do Liverpoolu. Po noci v přejímacím táboře dále vlakem do Gloucesteru a do Warringtonu autobusem. Zde 26. června nastoupili před prezidentem Benešem, mjr. Hessem a plk. letectva Beaumontem. Bývalý britský letecký atašé v Praze G/C Frank Beaumont byl pověřen organizací čs. letectva na anglické půdě. Jeho zásluhou se věci zlepšovaly každý den. Už 10. července 1940 Jindra Prokop podepsal jako jeden z prvních svůj závazek služby v RAF. Proto služební číslo 787039. O týden později přijel vlakem do Cambridge. Britové je zavezli autobusy do Duxfordu. U čs. 310. stíhací perutě byl v srpnu 1940 Henry Prokop zástupcem vrchního mechanika rotného Bohouše Příhody za dozoru rotmistra Osborna. On a šest dalších Britů zaučovalo čs. pozemní personál 310 do poloviny ledna 1941. Po přeškolení se Jindřich Prokop stal technickým důstojníkem, který rozhodoval, jestli ještě má smysl poškozenou stíhačku opravovat. Nová funkce znamenala jak povýšení na podporučíka, tak nové služební číslo 174544. Ve funkci důstojník technik pracoval rovněž u čs. 313. stíhací perutě.
Do Československa se vrátil až v srpnu 1945 a 18. se zúčastnil přehlídky čs. letců na Staroměstském náměstí. Když zjistil, že manželka se s ním v jeho nepřítomnosti rozvedla, odstěhoval se ještě téhož roku zpět do Velké Británie. Tam pak pracoval jako mechanik v letecké továrně. V Anglii také začal zařizovat zájezd pro příbuzné letců RAF z Československa do Velké Británie podívat se na hrob jejich bratra pilota. Na rok 1948. Sám píše, že : „dacani a vrazi přišli a bylo konec plánování“. Později Jindřich Prokop přešel k firmě Bosch a jako mechanik ledniček a vysavačů jezdil po celé Evropě. Zde využil své znalosti angličtiny, francouzštiny, němčiny a polštiny.
V roce 1946 si Henry vzal bývalou příslušnici Ženských pomocných leteckých sborů /WAAF/ Fredu, kterou znal ještě z války. Narodila se jim dcera Wendy. Koupili si domek ve Wimbledonu na Barkeley Place, který Henry opravil. Po třiceti pěti letech se rozvedl a v roce 1982 se oženil potřetí. Jeho manželka byla zdravotní sestra s třemi dětmi a jmenovala opět Freda. S ní žádné vlastní neměl. Nastěhovali se do Evelyn Rd v londýnské čtvrti Wimbledon. Po čtyřech letech si koupili rodinný dům v East Prestonu. Jindřich dům sám rekonstruoval a nazval ho „Villa Moravia“. Zde roku 1987 napsal knihu svých pamětí „Česká odysea“, jejíž třetí část věnoval spolubojovníkům Benu Chamberlainovi a Johnu E. Boultonovi z 310. perutě. Po odchodu dětí z domu byla pro Henryho a Fredu vila příliš velká. Proto si na jižním pobřeží koupili v South Ferring malý domek. V něm v roce 1989 sám přeložil Českou odyseu do češtiny. Scházel se tam s bývalými příslušníky RAF Janem Svobodou a Karlem Zajíčkem, jenž si koupil domek nedaleko. Henry domek vylepšoval a na podstavec před ním dal ostruhové kolečko ze Spitfiru. Na dveřích své dílny měl znak 310. perutě. V důchodu opravoval střechy, pračky, tapetoval a sousedům prováděl nejrůznější opravy.
 |
 |
Před Topolovou ulicí č. 1 + Čs. sekce vojenského hřbitova Brookwood
Při pracovních cestách po Evropě Henry ještě za komunistického režimu několikrát navštívil svou vlast. Po listopadu 1989 jezdil Československa častěji. Jindra pravidelně dopisoval do novin „Prostějovský týden“. Dne 13. září 1991 převzal dekret o úplné rehabilitaci a byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Příštího dne v Chrámu Sv. Víta sloužena mše za všechny padlé. Jindřich Prokop ale zásadně nesouhlasil s vývojem politiky po listopadu 1989, protože osoby zodpovědné za zločiny proti národu v letech 1948 – 89 nebyly hned začátkem 90. let potrestány. Henry léta sepisoval knihu „Pět let RAF v Anglii“. Jak sám uvádí : „Pouze anglicky to bude psáno a pochybuji, že by to doma někdo přeložil, protože redaktoři žádné proti kom. dopisy neuveřejňují, takže mě hoši vlezte na záda“. Z vlasti Henrymu byly posílány noviny, časopisy i knihy spolubojovníků. Jindřich Prokop byl pozván anglickou královnou Alžbětou II. na oslavy 50. výročí vylodění v Normandii, které se konaly na radnici města Portsmouth dne 4. června 1994.
Jindřich Prokop dostal pozvánku také do pražské Betlémské kaple na 25. března 1996 u příležitosti návštěvy Prahy anglickou královnou Elisabeth II. Dne 6. května 1998 zemřela jeho druhá anglická manželka Freda. Po její smrti přijel Henry třikrát do Prostějova a byl rozhodnutý koupit si malý domek v Myslejovicích. V říjnu 1998 měl v úmyslu přijet do Prostějova opět, kdy na státní svátek ČR měla být v Prostějově na Masarykově náměstí odhalena socha našeho prvního prezidenta Tomáše Garrique Masaryka. Henry Prokop na ni finančně přispěl. Už měl koupenou letenku do Prahy. Ale 27. října doma dostal infarkt a po převozu do nemocnice Southlands v Shoreham –by-Sea téhož dne zemřel. Ironií osudu v okamžiku odhalení sochy TGM. Dne 5. listopadu byl zpopelněn ve Findonu na Horsham Rd. Urna byla zásluhou manželů Valachových převezena z Anglie do České republiky a 23. 10. 1999 uložena spolu s urnou navigátora čs. 311. bombardovací perutě Václava Haňky do kolumbária prostějovského hřbitova na Brněnské ulici. Ceremoniálu s vojenskými poctami se kromě rodiny a přátel zúčastnili i veteráni RAF a příslušníci Armády ČR. Po projevech starosty Prostějova pana Tesaře, plk. Úlehly za RAF a Richarda Faerbra za skauty následovaly čestné salvy a troubení večerky. Během rekonstrukce Památníku zahraničních letců na prostějovském hřbitově byla jeho krypta otevřena. Protože por. Haňka 18. 10. 1942 zahynul při havárii Wellingtonu T2564, mohla být v září 2012 jeho urna vložena dovnitř k padlým spolubojovníkům.
 |
 |
Zleva veteráni RAF : Svoboda, Zajiček a Prokop + v kolumbáriu prostějovského hřbitova
Vyznamenání :
Československý válečný kříž 1939 udělený 14. ledna 1947 prezidentem republiky Dr. Benešem
Vlastenectví Jindřicha Prokopa dokazují poslední věty České Odysey :
Proto milí krajané!
Milujte nezištně svůj národ. Možná malý vyžadující vždy více práce a úsilí nežli ty národy větší ! Vaše odměna po určité kritické přechodní době bude zařazení do ctihodného místa v novém uspořádání celého nynějšího světa.
Váš Jindra Henry Prokop