Florián Jahoda se narodil 27. dubna 1905 ve Velkém Týnci u Olomouce. Po absolvování tamější základní školy se vyučil řezníkem u Kučírka. Vojenskou prezenční službu v roce 1925 absolvoval v Olomouci jako vedoucí skladu a protiletecká hlásná spojka. Do r 1938 byl čtyřikrát na vojenském cvičení. Hitlera nenáviděl a svoje názory netajil. Po okupaci se od místních četníků dozvěděl, že byl udán na gestapu. Doporučili mu, aby zmizel. Přestože byl domluven ještě se šesti dalšími, do Ostravy v polovině června nakonec odjel sám. Tam měl dva kamarády, bratry, kteří ho převedli přes hranici. Už druhý den byl Florián v Krakově, odkud poslal pohled a pak ještě dopis napsaný 21. srpna 1939 v táboře pro čs. dobrovolníky v Malých Bronovicích u Krakova. V něm domů psal : „Vařím pro 500 lidí“. Jeho práce si vážil i velitel skupiny pplk. Ludvík Svoboda, který chtěl, aby Jahoda 30. srpna odjel s ním a dalšími 860 na východ do Leszna. Florián ale odmítl a v Malých Bronowicích vařil pro lidi, jimž velel kpt. četnictva František Divoký. Detailní popis jejich cesty do Francie je na stranách 74 – 82 a jmenný seznam na 164 – 165 knihy „Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939“. Je rovněž popsána v článku „Čs letci 17 září 1939 Polsko“ v sekci „Publikované články“ www.svazletcu.cz. Vyjeli z Krakova až 4. září ráno a kvůli rozbombardované trati museli jít 6. září do Radomyšlu a 7. do Mielců. 8. září 20km do Rozwadowa. Příští den z rozbombardovaného nádraží Lublin do Bystricze. Největší vzdálenost během jednoho dne ušli 11. září a to 50 km do Biele Podlaszky. O čtyři dny později museli jít 20 km s Oszydowa do Zloczowa. Den po začátku obsazování východního Polska Rudou armádou vyšli v 9 ráno Delatynu na jih k rumunským hranicím. Toho 18. září po 36 kilometrech přespali ve Sredném Berezném u místních Ukrajinců. Příští den se 115 mužů vydalo na pochod už v 6. 00 přes Jablonow a Kosow. Po devíti hodinách přešli hranici do Rumunska. Z tábora u města Pitesti se 8. října asi 40 členům skupiny podařilo utéct. Ti měli pasy od čs. úřadu v Bukurešti, jemuž velel plk. Heliodor Píka. Florián Jahoda mezi nimi nebyl.
S většinou čs. dobrovolníků odplul na lodi Romania z Constancy až 26. října večer. Přes Istanbul, Pireus, Alexandrii a Haifu loď spustila kotvy 4. listopadu v Bejrútu. Tam spal dvě noci v kasárnách ve stanu. Po týdnu plavby na parníku „Marchal Jeoffrey“ přistál 13. listopadu v Marseille. Do čs. tábora v Agde přijel vlakem 15. 11. v jednu v noci. Během cesty z Constancy do Marseille se nakazil malárií. Z Bordeaux odplul 19. června 1940 s dalšími 205 čs. dobrovolníky. 21. vystoupili ve Falmouth.
Ještě téhož dne byl Florián Jahoda v táboře v Oxfordu. Tam nafasovali britské uniformy. Na fotografii před barákem 28 je první zleva Josef Němec, druhý Karel Heřman, v koženém kabátě Florián Jahoda. Po jeho levici Jan Illek, budoucí kuchař 310. perutě.
Na druhém snímku poznáváme pouze oba harmonikáře - vpravo František Novotný, vlevo Florián. Harmoniku si přivezl z Francie. Nejprve byl Jahoda přidělen k 312. stíhací peruti, pak odvelen k 311, kde sloužil až do konce války jako kuchař, telegrafista, telefonista a výkonný rotný u škpt. Josefa Schejbala.
Na tomto snímku od pana Jaroslava Popelky stojí zleva tři kuchaři perutě Mohelník František, Gurka Alois a Florián Jahoda.
Na fotografii nejen kuchařú z 311 identifikoval pan Jaroslav Popelka ve střední řadě třetího zleva jako příslušníka pozemního personálu voj. Jana Bachricha a čtvrtý je kuchař svobodník Alois Gurka. Sedí druhý zleva Florián Jahoda, uprostřed kuchař čet. Rudolf Řičánek a vedle něj se založenýma rukama kuchař des. Karel Kučera.
K slavnostnímu obědu 28. října 1941 kuchaři perutě uvařili venku v kotlích u stanu drůbeží polévku, kachnu, zelí, knedlík a upekli štrůdl. K pití nachystali černou kávu, pivo, víno a koňak.
V tomto roce letěl Florián Jahoda třikrát nad kontinent jako přední střelec bombardéru Wellington za nemocného Františka Nováka. O rok později byl Florián u čs. výcvikové letky 1429 při bombardování letecké základny Honington těžce zraněn. Za války se v Londýně seznámil s hoteliérem z Olomouce O. Smékalem. Na Bloomsbury Street ho Florián navštívil při každé návštěvě Londýna a psal si s ním i po válce.
Na snímku pořízeném z hotelu vlastněného panem Smékalem má půllitr nad hlavou pilot 311 rotný Josef Filler. Mezi ním a polským důstojníkem je kuchařka z Českého klubu v Londýně Róza Pánková. Florián Jahoda v uniformě stojí druhý zprava, po jeho pravici servírka.
17. září 1942 v rámci akce K. H. Franka „Emigranten“ zatklo gestapo Floriánova manželku Bohumilu a jeho bratra Aloise. Manželka byla téhož dne odvezena do internačního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Alois byl vězněn v Olomouci, Brně a Svatobořicích. Všichni z rodiny Jahodovy, Sehnalovy, Balekovy, Bartoníkovy a Skopalíkovy byly vyslýchány gestapem.
25. srpna 1945 byl Florián ještě v Anglii. V Československé armádě sloužil pouze do Vánoc. Do zálohy odcházel v hodnosti rotmistra. Měl podlomené zdraví. Přivezl si malárii a trpěl bolestmi hlavy a žaludku. Proto těžko hledal práci. Až u Československých drah dostal místo kontrolora restaurací vedených ČSD. Odsud byl v roce 1948 vyhozen hned poté, co onemocněl. V 50. letech nemohl najít zaměstnání. Uklízečem ve společenském domě ve Velkém Týnci, pak v Přestavlkách hostinský. V 50. letech Floriána někdo v hospodě udal, jak nadává na režim. Byl odsouzen na rok a v pracovním táboře u lomu ve Vítkově pracoval jako kuchař. V roce 1960 byl Florián Jahoda penzionován. Jeho invalidní důchod byl pouhých 240 Kč měsíčně. Zemřel 5. 11. 1966 v olomoucké nemocnici a byl pohřben ve Velkém Týnci.
V roce 1990 se fotografie z pozůstalosti Floriána Jahody objevila v novinách „Národní osvobození“. Na snímek z paluby lodi Karanan zareagoval pan Emil Burian ze západočeské obce Babylón a do Velkého Týnce osobně přijel a několikrát u Jahodů přespal. Svému spolubojovníkovi složil hold článkem „Harmonikář třistajedenáctky“. Ten vyšel v novinách 8. října 1991.
Vyznamenání :
Československý válečný kříž 1939
Čsl. medaile Za chrabrost
Čsl. Medaile Za zásluhy II. stupně
Čsl. vojenská pamětní medaile F VB
Literatura :
Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939 - Josef Váňa Jan Rail AVIS MNO 2003
Českoslovenští letci ve Francii 1939 – 1940 – Josef Váňa, Jan Rail AVIS MNO 2005
Děkujeme za pomoc panu Jaroslavu Popelkovi