24. dubna 1942 ukončila čs. 311. bombardovací peruť kvůli ztrátám letců nenahraditelným čs. příslušníky svoji činnost pod Bomber Command a byla přeřazena pod Coastal Command – od Bombardovacího k Pobřežnímu velitelství RAF. Operačních letů provedeno přes tisíc, první ze 158 náletů už 10. září 1940 třemi stroji na seřazovací nádraží v Bruselu a poslední 24. dubna 1942 s pěti Wellingtony na Dunkerque. Prvním padlým perutě byl 25. 9. 1940 Sgt. Karel Kuňka, posledními 15. 4. 1942 Sgt Oldřich Havlík, Josef Taláb a Pavel Varjan. Celkem bylo zabito v akci či zahynulo při dálkových letech či haváriích 111 a zajato 34 příslušníků perutě, z nichž byl npor. Arnošt Valenta 31. 3. 1944 zastřelen pro účast na masovém útěku z tábora Sagan.
Kromě pozoruhodných výsledků při bombardování cílů na Kontinentu dosáhl v noci z 1. na 2. červenec 1941 stroj 1015 P/O Václava Kordy přímého zásahu lehkého křižníku „Prinz Eugen“ v přístavu Brest. Ten měl příštího dne vyplout na moře, což bylo znemožněno.
Skládáme tímto hold jak všem těmto letcům, tak majorovi Josefu Ocelkovi, který právě 24. dubna velení perutě předal svému nástupci. Navigátor 311 Bohumil Ryšánek o něm vlastnoručně napsal : „Generál“ Janoušek by měl vždy „zasalutovat“, když slyší jméno Josefa Ocelky, který usadil 311. Squadronu na první místo během bombardovacích útoků Wellingtonů na německé cíle!
Josef mně řekl v únoru 1942, že měl „ nepřátelský“ rozhovor s gen. Janouškem, což snad bylo, že Josef podle úspěchů, jaké nikdo z dalších velitelů 311 Squadrony nedocílil, byl pohřben v Brookwoodu jako „Staff Captain“, zatímco jiní, daleko menší „figury“, byli Janouškem povýšeni na podplukovníky a plukovníky, poněvadž byli „patolízali“ k Janouškovi ! :
Tento velitel přezdívaný „Ocelovej“ byl pro svoji náročnost k sobě i podřízeným některými příslušníky perutě nenáviděn, jinými obdivován. Byl velitelem tvrdým, schopným, ale málo diplomatickým. Josef Ocelka se zúčastnil se nejtěžších náletů a po ostatních letcích perutě nepožadoval nic, co by předtím sám nevyzkoušel.
Na kontě měl 45 náletů, při nichž odlétal 224 hodin a 30 minut.
Po ukončení operačního turnusu S/Ldr Josef Ocelka DFC sloužil u 6. Opravárenských dílen a dne 21. července 1942 na letišti Brize Norton zavadil křídlem Beaufortu Mk II DD938 o střechu hangáru. Pohřben v sekci RAF Vojenského hřbitova Brookwood, hrob 24.B.8.
Vyznamenání Josefa Ocelky DFC na fotografii zleva :
- DFC - 3. 7. 1941
- Čs. válečný kříž - 6. 3. 41, 21. 6. 41, 25. 10. 41 a 20. 1. 42
Další vyznamenání Josefu Ocelkovi dle informací od Toma Dolezala :
- Za zásluhy 1. stupně
- Čs. vojenská pamětní medaile se štítky Francie a Velké Británie
- Air Crew Europe Star
- War Medal
 |
Československý válečný kříž nemá stužky svědčící u vícerém udělení |
|
Hrob 24.B.8 v sekci RAF Vojenského hřbitova Brookwood v hrabství Surrey |
 |