Jako první to byly čtyři dvoučlenné posádky tří dvouplošníků Letov Š 328 a jednoho Aera 101b Slovenského štátu. Piloti Jan Rudolf Lazar, Jozef Káňa, Josef Hrala a Imrich Gablech se střelci Karlem Valachem, Františkem Knotkem, Ľudevítem Ivaničem a Josefem Řehákem uletěli 7. června z Piešťan. Šmolíky přistály v Deblině, Aero kvůli kratšímu doletu u Krakova.
Před naloděním transportu na Castelholm směřující do Francie vyzvali dva polští důstojníci 27. července ve skladišti přístavu Gdyně letce této skupiny, aby vstoupili do Polského letectva. Kladně jich reagovalo třináct – rotmistři Vilém Murcek, Josef Flekal, Karel Richter, Václav Smrčka a Jan Mokrejš, četaři Jaroslav Dobrovolný, Josef František, Oldřich Kestler, Tomáš Motyčka, Matěj Pavlovič se Zdeňkem Škarvadou a desátníci Jaroslav Vyhnis s Josefem Balejkou. František se Škarvadou se rozhodli podle losu polským desetigrošem.
Po absolvování kvalifikačních zkoušek koncem srpna v Krakově odjela pod velením škpt. Bohumila Lišky 30. do Centrální letecké školy v Deblině skupina 72 letců. Bomby Luftwaffe zabily v poledne 2. září npor. Kůrku a por. Rouse a Šándora. Skupina škpt. Lišky odtud 6. září odjela do Rudy Pulawské. Od dva dny později vyrazili pěšky na jihovýchod. Šli ve dne i v noci, jedli jednou denně. Někteří čs. letci byli od skupiny odvoláni k přelétnutí letadel na východ. 16. září skupina došla do obce Novošulky.
Tábor v Malých Bronovicích opustilo 30. srpna 25 letců pod velením škpt. Františka Fanty. Večer odjeli vlakem z Mydlnik přes Lvov, Zdolbunov, Rovne a Kostopol do Lešna, kam 31. srpna přijel i pplk. Svoboda s hlavní skupinou čs. dobrovolníků. Ten 11. září rozkázal tábor Lešno evakuovat. Kvůli trati rozbité od bomb vystoupili z vlaku dvě stanice před Tarnopolem.
Devadesát tři čs. letci, kteří ještě před vypuknutím války sloužili v polském letectvu, bojovali ve třech jednotkách :
1/ V první průzkumné čs. letce utvořené na letecké základně Gora Pulawska dne 4. září bylo 60 pilotů, navigátorů a palubních střelců. Jednotka přelétala Potezy XXV a RDW-8 postupně na východ. 8. září večer musely tři RDW-8 přistát pro nedostatek benzínu u Belzyc severozápadně od Lublina. Pilot por. Václav Kopecký šel shánět benzín a pozorovatel čet. aspirant Václav Pěšička zůstal u letadla. Polský četník ho považoval za německého diverzanta a zastřelil ho. Náš čtvrtý padlý byl pohřben na římsko-katolickém hřbitově v Belzycích u Lublina ve východním Polsku. Letadel schopných letu postupně ubývalo kvůli haváriím a všeobecnému nedostatku benzínu.
2/ Průzkumném pluku poručíka Zbygniewa Osuchowského. Na letišti Sosnowice Wielke se k němu 7. září připojili čet. Josef Pavlovič, Josef František, Zdeněk Škarvada a desátník Josef Balejka. Škarvadovi se během náletu Luftwaffe na letiště Deblin podařilo 2. září s Potezem XXV odstartovat jako úplně poslednímu. Při jednom z přeletů jednotky na východ mu 5. září došel benzín a musel přistát mezi řádky brambor na poli. Četař Josef František letící bez pozorovatele to uviděl a přistál hned vedle. Přední sedadlo měl plné výstroje. Zdeněk tam našel místo jen pro nohy a proto musel se držet vzpěr horního křídla. Přetíženému letounu se naštěstí podařilo odstartovat.
3/ 6. Leteckém pluku „Lvovský“ Bylo v něm pět čs. poddůstojníků, přijatých do polského letectva jako seržanti - Alois Stočes, Jaromír Drmelka, Josef Kopecký, Ladislav Uher a Miroslav Podborský. Byli v transportu kpt. četnictva Divokého, ale při zmatcích způsobením bombardováním trati od Luftwaffe se skupině ztratili. A tak se dostali do Lublinu sami. Tam polské velení přidělilo první čtyři k 65. letce a Poborského k záložní na letiště Kiwerce u Lublina. Už 14. září Poláci zde sami ničili poškozená letadla. Proti Luftwaffe to byl nerovný boj.
30. srpna zůstávalo v Malých Bronowicích u Krakova pod velením kapitána četnictva Františka Divokého dalších 78 letců. Téhož dne odsud odjela do Lešna velká skupina čs. dobrovolníků 860 mužů vedená pplk. Svobodou. Kapitán měl za úkol registrovat nově příchozí a posílat je do Lešna. Od 7.45 dne 3. září do 5. září 2. 00 jel vlak s kpt. Divokým z Krakowa až 6 km před Tarnow. Kvůli trati zničené od Luftwaffe museli jít pěšky celý den 6. září do Radomyšlu. Odtud příštího dne opět pěšky do Mielce. 8. září v poledne odjeli vlakem na Rozwadow, ale kvůli zničené trati museli posledních 20 km pěšky. 9. září přijeli v 9. 00 vlakem z Rozwadowa do Lublinu, když Němci právě bombardovali město a do večera ještě třikrát. Následující den šla skupina do Bystricze a v lese u Lublinu spálila písemnosti Čs. krakovského konzulátu. Ve 23. 00 odjeli vlakem z Bystricze směrem na Lukow. Tam ale nedojeli kvůli rozbombardované trati. Od 7. 00 do 20. 00 ušli za jediný den 11. září 50 km do Biale Podlaszky. Příští den odjeli vyhladovělí ve 4.30 vlakem na Leszno. Tam se na nádraží kpt. Divoký dozvěděl, že skupina pplk. Svobody odjela do Baranowic. Jeli tedy za nimi. V Baranowicích jim řekli, že pplk. jel na Zloczow. Proto jela skupina kpt. Divokého 14. září z Baranowic na Zloczow, ale trať mezi Brody a Zloczowem byla poškozená. Proto odjeli ve 21.00 do Oszydowa a odtud šli od 6.00 dne 15. září osm hodin pěšky 20 km do Zloczowa. V devět večer odtud vlakem směrem na Tarnopol. Na nádražích, na kterých vlak zastavoval, nebyli schopni kpt. Divokému říct, kde pplk. Svoboda z vlaku vystoupil. Proto jeho skupinu minuli. Jeli do Trembowle, kde zůstali 16. září a večer dál vlakem do Czortkowa.
Literatura :
Josef Váňa, Jan Rail – Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939 – AVIS MNO 2003
Jana Horáková, Jaroslav Popelka, Václav Kolesa – Zdeněk Škarvada Keep floating ! Kolesa 2001