Dne 17. září 1942 zazvonilo u několika set domovních dveří v tehdejším Protektorátu gestapo. Rozběhla se akce E, podle níž byli zatýkáni příbuzní těch občanů, kteří podle udání, doslechu nebo pouhého podezření vstoupili na Západě do československé armády, nebo byli činní v západní emigraci.
Výběr zatýkaných se prováděl podle libovolného a náhodného klíče. Někdy to byli nejbližší příbuzní, někdy také lidé, kteří o svých synech, bratrech a švagrech nevěděli desítky let, rodiče za syna, jenž byl už po léta zaměstnán ve Švýcarsku, sestřenice za bratrance, který se před léty odstěhoval do Ameriky. Ze všech končin Čech a Moravy byli tito vězňové svezeni do malé jihomoravské obce Svatobořice u Kyjova.
Stálo tam několik baráků, kde za první světové války byla karanténní stanice pro uprchlíky z Haliče, později tam byla umístěna sběrná stanice pro vystěhovalce. Tak vznikl nový gestapácký tábor, který nebyl ani koncentrákem, ani vězením, ale měl znaky obou.
Internační tábor Svatobořice. V několika barácích bylo postupně umístěno 1500 až 2500 vězňů. Plot nebyl tak důkladný jako v koncentračním táboře, hlídající službu prováděli čeští četníci, práce na polích nebo v dílně nebyla vražedná.
Ale byla to izolace, kde muži byli odděleni od žen, hygiena byla koncentráčnická a gestapo sem neustále zajíždělo k provádění selekce a k odvážení jednotlivců do Terezína, do Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Nikdo nevěděl dne ani hodiny, protože údery gestapa byly náhodné, nedaly se vysledovat logické důvody těchto transportů smrti.
Po Slovenském národním povstání se staly Svatobořice přestupní stanicí pro stovky vězňů zejména židovského původu a v roce 1944 přišlo do Svatobořic 50 dětí, jejichž rodiče byli v roce 1942 popraveni. Když se v dubnu 1945 přiblížila sovětská armáda, nastala likvidace Svatobořic. 13. dubna 1945 propustilo gestapo většinu vězňů, ze záhadných důvodů však dvě stovky zadrželo a převezlo je do Plané nad Lužnicí, kde byli osvobozeni 5. května.
Akce E ze září 1942 není nacistům zapomenuta. Je to článek v řetězu jejich zločinů. Letos v květnu odhalil Městský národní výbor obce Svatobořice - Mistřín památník na místech bývalého internačního tábora a při té příležitosti se sešli bývalí vězňové s obyvateli okolních obcí i s některými bývalými strážci, kteří solidárně pomáhali internovaným přežít své věznění s jistotou porážky fašismu.
V následujících článcích uvedeme vzpomínky Olgy Košutové Klapálkové - manželky generála Karla Klapálka, dcery Floriána Jahody rovněž z Velkého Týnce u Olomouce a bratra Vladimíra Dominika - dvou příslušníků 311. perutě. Informace od nich můžete porovnat s knihou JUDr. Jana Kuxe „ Internační tábor Svatobořice", vydanou roku 1995 Obecním úřadem Svatobořice-Mistřín, Magistrátem města Brna a Nakladatelstvím a vydavatelstvím Fr. Ráček a J. Kux.