Přestože mapka letišť používaných československou 311. bombardovací perutí za druhé světové války uvádí, že v Aldergrove v Severním Irsku byla už od 28. dubna 1942, byl její přesun z East Wreathamu proveden ve třech fázích. 28. 4. tam odplula a odjela první skupina 170 až 180 příslušníků 311. Patnáct Wellingtonů se stovkou mužů odletělo na novou základnu 30. dubna a pozemní personál 60 mužů opustil East Wreatham téhož dne a do Aldergrove se dostal vzduchem a po moři. Výcviková letka perutě ale ještě zůstala v East Wreathamu v hrabství Norfolk.
Pobyt 311 v Severním Irsku byl naplánován pouze na pět týdnů, během kterých měla jednotka doplnit stav na jednotku schopnou boje a přeškolit se na operační létání nad mořem. Rozdíl byl nejen v délce trvání letu, noční nálety u Bomber Command trvaly čtyři až osm hodin, zatímco všechny hlídkové lety nad Atlantikem budou u Coastal Command nejméně osmi až devítihodinové. Bombardování cíle pevného v noci se změnilo na pohyblivý za dne a výška rychlost bombardéru se musela při shozu hlubinných náloží na ponorku přesně dodržet. Ty musely být nastaveny a načasovány až za letu k výbuchu v určité hloubce.
Operační turnus 200 hodin u Bombardovacího velitelství byl nyní u Pobřežního nejdříve 600 a později až 800 hodin. Práce navigátora nad nekonečnými vodami získala ještě na větší důležitosti. Hlídkové lety se prováděly ve výšce pouhých 330 metrů. Do větší výšky se stoupalo při střetu se stíhačkami Luftwaffe za účelem úniku do mraků.
Irsko bylo za druhé světové války neutrální a v případě přistání neozbrojeného letounu RAF na svém území při cvičném letu letadlo zabavilo a osádka byla dříve nebo později propuštěna. Když ale v Irsku přistál ozbrojený letoun RAF při letu na protiponorkovou patrolu či návratu z ní, stroj byl opět zabaven, ale osádku Irové drželi až do konce války v internaci. Bombardéry 311 směly při letu nad Atlantik Irsko přelétávat pouze jedním stanoveným koridorem.
Příslušníci perutě v civilním oblečení však mohli hranici mezi Irskem a Ulsterem docela snadno přejít a mnoho z nich navštívilo Dublin, kde potkávali Němce chovající se zde jako doma. Chování Irů k našim se změnilo v okamžiku, kdy zjistili, že letci s nápisem CZECHOSLOVAKIA nejsou Angličani. Na základně ponorek Londonderry byli příslušníci čs. 311. perutě pozváni k její prohlídce a někteří v ní absolvovali i ponor pod hladinu.
Literatura :
Jiří Osolsobě Zbylo nás devět Naše vojsko 1989
Miloslav Vild Osud byl mým přítelem Naše vojsko 1985