Biskaj byl pro německé ponorky bohatým lovištěm kvůli námořním trasám do Afriky a Středozemního moře. Ačkoliv Bombardovací velitelství útočilo na kryty ponorek na francouzském pobřeží, ukázalo se, že toto úsilí není zdaleka tak účinné. Stálé ochraně konvojů do Nového světa musela být dána přednost, protože pouze malý zlomek letadel Pobřežního velitelství mělo dolet přesahující 500 mil. Vstup Spojených států amerických do druhé světové války měl za následek rozmístění velkého počtu německých ponorek v západním Atlantiku, kde napadaly lodní dopravu u amerického pobřeží. Tato úleva byla pouze dočasná, ale umožnila Pobřežnímu velitelství soustředit se na pečlivé prohledávání jak severního průjezdu ze Severního moře, kudy se nové německé ponorky dostávaly do Atlantiku, tak Biskajský záliv. V noci 4. června vzlétly čtyři z pouhých pěti Wellingtonů vybavených protilodním radarem a silným světlem. Tři z nich ve tmě nalezly rybářské čluny, ale čtvrtý osvětlil svým proudem světla jako světlometem dvě ponorky a jednu z nich poškodil. Ta byla o tři dny později potopena hydroplánem Sunderland 10. australské perutě. Prvního prokázaného potopení ponorky pomocí světlometu Leigh Leight bylo dosaženo 5. července 1942 – U 512.
Z toho důvodu dostala v polovině června československá 311. peruť za úkol všechny rybářské čluny z Biskaje vyhnat. Prokázalo se, že některé z nich sloužily Němcům k včasnému varování. Nejprve bylo osádkám 311 nakázáno zapisovat kurs lodi, počet lidí osádky a identifikaci všech těchto plavidel, často z těsné blízkosti. Po týdnu byly na tyto čluny shazovány letáky s varováním, aby pod hrozbou potopení do Biskaje nevyplouvaly. Po deseti dnech byl vydán rozkaz potopit všechny z nich. Naši věděli, že na některých člunech jsou Francouzi pod německým velením a tak při prvním náletu stříleli do plachet. Během dvou týdnů byl Biskajský záliv bez rybářských člunů. Pokud byl nějaký spatřen, musel to být německý a byl bez milosti potopen. Následoval hon na německé ponorky. Reakce Luftwaffe byla okamžitá. Počet německých dálkových dvoumotorových stíhaček Junkers 88 poslaných naráz se zvýšil na tři až dokonce sedm.
Kulomety 7,7 mm Wellingtonu měly menší ráži i dostřel než kanón a kulomety Junkersu 88. Jejich přesile padl za 18. srpna 1942 oběť stroj 311 DV 665 s celou posádkou. Šest dní před touto ztrátou zaútočil letoun pilotovaný rotným Václavem Šponarem na ponorku. Byla to záležitost šťastné náhody trvající dvacet vteřin. Posádka vyletěla z mraků, náhle spatřila ponorku z úhlu šedesáti stupňů a okamžitě podnikla nálet. Jakmile ponorka zmizela pod hladinou, začaly na ni dopadat hlubinné nálože. Wellington kroužil dvacet minut a osádka zpozorovala na hladině olej a bubliny vzduchu. Trosky žádné. Šest letců bylo pozváno na Pobřežní velitelství v Northwood, Middlessex v severozápadním Londýně a dozvěděli se tam, že od této ponorky nebyla od jejich útoku hlášena žádná další rádiová zpráva. Kniha „Smrt na všech mořích“ od Paula Herberta Freyera neuvádí žádný U boat potopený 12. srpna. Pročesávání Biskaje bez protilodního radaru znamenalo velmi často let bez takové události, přítomnost letadel RAF nad touto oblastí však začínala přinášet úspěchy. V roce 1940 i 1941 byla v Biskajském zálivu potopena pouze jediná německá ponorka, ale v roce 1942 padla za oběť bombardérům Pobřežního velitelství 5. července U 502, 9. srpna U 578, 9. září U 171, v září 1942 U 165 a 9. října U 171.
15. září ztratila 311. stroj HD892. Při operačních letech pro Pobřežní velitelství nepadl do německého zajetí žádný příslušník perutě. Nevrátit se z patroly nad Biskaj včas znamenalo smrt ve všech případech kromě jednoho. 29. září 1942 byl při návratu u ostrovů Scilly sestřelen čtyřmi Junkersy 88 Wellington HF921 . Pět členů posádky v člunu dinghy bylo zachráněno. Československá 311. peruť ale neměla v Biskajském zálivu za cíl pouze ponorky a hladinová plavidla. V září dostaly tři posádky vedené podporučíkem Františkem Bulisem za úkol bombardovat v Bordeaux skladiště a loď v přístavu kotvící, jenž tam přivezla téhož dne z Dálného východu kaučuk. Oba cíle byly zasaženy a všechny tři posádky se vrátily nezraněny.
Literatura :
Miloslav Vild Osud byl mým přítelem Naše vojsko 1985
Paul Herbert Fryer Smrt na všech mořích Naše vojsko 1982
Chaz Bowyer Historie RAF Nakladatelství Dolphin 1977