Ten navrhl zhotovit desku věnovanou padlým vojákům a udělit čestné občanství všem dalším. Pan Kramenič oslovil politické sdružení Občanské fórum a jeho návrh byl radními města Choceň ihned schválen. Ti navrhovatele pověřili provedením celé záležitosti. Informace o pěti vojácích k udělení čestného občanství jím shromažďované za pomoci pracovníků Orlického muzea byly použity pro výstavu „ Naši vojáci v Anglii“, která byla v Muzeu otevřena 8. září 1990. Návštěvník zde viděl dokumenty, fotografie a osobní věci všech těch vojáků, kteří na válčištích bojovali.
U jednoho vchodu základní školy už byla pamětní deska československým legionářům. Deska těmto pěti měla být umístěna u vchodu druhého, a tak po souhlasu radních Chocně pan Kramenič okopíroval míry a velikosti písmen z desky legionářům. Z překližky podle nich udělal číslice a písmena, jejich sádrovou formu a umístil je na dřevěnou desku. Tento model společně s 90 kilogramy barevných kovů od jednotlivců i průmyslových podniků předal slévači panu Boháčovi. Množství ale nestačilo a rodák z Chocně slévač František Boháč přidal chybějící kov z vlastního.
Pamětní deska měla být odhalena 28. října 1991, v den 63. výročí vzniku
Československa. Ale ukázalo se, že odlití desky takových rozměrů v této malé slévárně není proveditelné a tak musel být model rozpůlen. Proto bylo odhalení desky odloženo na 17. listopadu a události byla místním tiskem věnována pozornost. Pietní akt ale musel být zrušen, protože deska do té doby odlita nebyla. Plynuly týdny, pan Boháč opakovaně sliboval, ale marně. Po dalším nedodržení slibu dílo dokončit k 15. dubnu 1992 starosta Chocně pan Čulík slévače osobně přiměl k závaznému slibu, že deska bude hotova 4. května. Ceremoniál odhalení byl stanoven na Den ukončení války v Evropě - osmého. Oba kusy desky byly ve Strojírnách Choceň svařeny a se zpožděním dvou dnů bylo dílo 7. května pověšeno na zeď.
Hezké počasí přispělo k úspěchu důstojného ceremoniálu odhalení. Zúčastnili se veteráni RAF plukovníci Josef Ščerba, Antonín Vendl a Jaroslav Hofrichter, člen paravýsadku POTASH Oldřich Pelc, jakož i příbuzní padlých vojáků včetně bratra Jaroslava Matouška, neteře Rudolfa Skalického Vlasty Koditkové a neteře Miroslava Ročovského Hany Voňavkové s rodinami. Plk Karel Šeda nemohl přijet ze zdravotních důvodů a zemřel 15. června 1991. Pietní akt dal příklad k následování jak městům a vesnicím v okolí, tak občanským sdružením či jednotlivcům.
Přestože byl pan Zdeněk Kramenič na realizaci záměru úplně sám, pomohli mu všude, kam se obrátil se žádostí o pomoc. Při shánění informací s ním spolupracovali plk. Alois Šiška, Karel Šeda, Antonín Vendl, Josef Ščerba, Jaroslav Konopický i Oldřich Pelc.
Fotografie máme díky jeho laskavosti
 |
Matoušek i Skalický byli u čs. 311. bombardovací perutě, Ročovský u britské 501. stíhací a Jiráský u Čs. obrněné brigády |
|
Zleva : starosta Čulík, veteráni RAF plk. Antonín Vendl, Josef Ščerba, Jaroslav Hofrichter a pan Zdeněk Kramenič. |
 |
 |
Zleva : plk. Jaroslav Hofrichter, Josef Ščerba, Jaroslav Vendl, Oldřich Pelc |
POZNÁMKY :
- Jaroslav Matoušek zahynul v Anglii
- Radista Wellingtonu KX-B poručík Josef Ščerba byl v osádce při posledním letu
zadního střelce Rudolfa Skalického.
- Skalický se utopil v Severním moři, ne v La Manche. Je vzpomenut na panelu
52 Památníku letců Runnymede
- Miroslav Ročovský zahynul nad kanálem La Manche, ne nad Francií,
nemá hrob. Jeho jméno je na panelu 92 Památníku Runnymede
- Josef Jiráský z Československé obrněné brigády ve Francii 1944
- Josef Kramář za Slovenského národního povstání na podzim 1944