1/ První čs. průzkumná letka
Posádky 17. září odletěly do Tarnopolu a Lucku, kde jejich létání skončilo. Někteří důstojníci byli internováni sovětskými jednotkami postupujícími na západ, poddůstojníci dostali za úkol najít si na Ukrajině práci. Do Rudé armády nesměli vstoupit. Někteří odešli do Volyňské oblasti osídlené už za cara Čechy. Zde přes zimu pracovali u českých rodin. Vojáci nacházející se jinde na Ukrajině se registrovali se u škpt. Lišky v Českém Kvasilově, ale pracovali dále v jejich původním působišti. Skupina asi 150 vojáků zahrnovala 60 letců.
2/ Průzkumný pluk por. Zbigniewa Osuchowského
Od 18. do 20. září byly z letounů Poláků Zwierzynského a Wilhelma Koszarze a Čechů Františka, Pavloviče a Balejky shazovány polskými pozorovateli svazky granátů na německé jednotky u Kamionky Strumilowej a Krasnem u Zloczowa. 22. září odletěli z letiště u Kamionki Strumilovej do Rumunska čet. František, Wilhelm Koszarz a des. Josef Balejka.
3/ 6. Pluk „Lvovský“
Už 17. září odletěli do Černovic v Rumunsku Vladislav Uher, Alois Stočes, Josef Kopecký a Jaromír Drmelka. Podborský o den později. Ten onemocněl v internačním táboře malárií. Až začátkem listopadu se dostal řeckou lodí „Patris“ na Maltu. Na lodi „Franconia“ odtud doplul 19. 11. do Marseille. Drmelka propuštěný z tábora odplul už 14. října lodí „Besarabia“ z Constance do Bejrútu. Pak na „Marechall Joffrey připlul 13. listopadu do Marseille. Kopecký, Stočes a Uher odpluli z Constance do Bejrútu až v polovině prosince v transportu polských letců na lodi „Král Carol“. 4. 1. 1940 odsud zdvihl kotvy „Champolion“ směr Marseille.
4/ Imrich Gablech, Zdeněk Bachůrek, Miroslav Havlíček odletěli 17. září z Lucku směr Rumunsko společně s polským kpt. Chroniewskim a čtyřmi polskými pozorovateli. Gablech pilotoval školní RWD-8. Přestože měly dvouplošníky pořád dost benzínu, polský velitel signalizoval, aby skupina přistála. Ukázalo se, že jsou sedm km před rumunskou hranicí. Kapitán chtěl počkat na pozemní polské jednotky. Letci spali u farmáře, a když ukrajinská hospodyně uslyšela Gablecha mluvit na Bachůrka jiným jazykem než polsky, dala jim mléko ale Polákům vodu. Příští den se v mlze blížilo všech osm letců ke svým zamaskovaným letadlům, když byli zajati sovětskými vojáky. Ti je zavezli do města Chorodenka a tři dny je tam věznili bez jídla a vody. Poté byli převezeni do města Marganec v Krivolské oblasti. Hned po půlnoci 4. března 1940 přišla do jejich cely NKVD a odvedla Bachůrka s Havlíčkem pryč. Gablechovi neřekli, kam ty dva stěhují. POZNÁMKA : Až po dvou letech se v Anglii Imrich Gablech dozvěděl, že Bachůrek a Havlíček se v klášteru Jarmolince připojili ke skupině Čechů, jimž velel pplk. Ludvík Svoboda.
5/ Skupina kpt. četnictva Františka Divokého odjela 17. září v 1100 z Czortkowa na Chryplin. Ve 2330 přijeli do Delatynu. Následujícího dne v 0900 vyrazili na pochod k rumunské hranici. Ušli 36 km a přespali v obci Srednyj Bereznyj. Ukrajinské obyvatelstvo jim poskytlo stravu a nocleh. Od 0600 19. září pochodovali dál na jih přes Jablonow a Kosow na Kuty, někdy ohrožení vzájemnou střelbou ukrajinských ozbrojenců a Poláků. První naše pouštěli dál, druzí je ale považovali za Ukrajince a chtěli po nich střílet. V 1500 skupina kpt. Divokého přešla rumunskou hranici u města Vinjita. Po noci v místních kasárnách odjeli 20. 9. vlakem do Černovic. Ve 2130 odtud přes Maracesti do Pancia, kam přijeli 22. září. Ministerstvo vnitra rozhodlo poslat je do Pitesti. O dva dny později kpt. Divoký poslal dva muže kontaktovat Francouzský konzulát v Bukurešti. Skupina přijela do Pitesti vlakem 28. září v 0300 ráno. Ubytováni v kasárnách a později v táboře za městem. Plukovník Píka pro ně zatím na Francouzském konzulátě v Bukurešti zařizoval pasy. 8. října z tábora uteklo asi 40 našich vojáků do Bukurešti. O šest dní později odpluli na lodi „Besarabia“ do Bejrútu. Odsud na „Champolionovi“ do Marseille, kam připluli 27. 10. V noci 28. října oslavili státní svátek už v Československém táboře v Agde. Zatím ostatní z této skupiny zůstali v internačním táboře Pitesti až do 22. října. Podle instrukcí plk. Píky odjeli po skupinkách do Bukurešti a přístavu Constanca. Ve 2100 hodin 26. října odpluli na parníku „Romania“ přes Instanbul Pireus a Alexandrii do Haify. Zde jim bylo konečně dovoleno 2. listopadu v 1700 vystoupit a přespat. Příštího večera se opět nalodili a 4. 11. v 8 ráno dopluli do Bejrútu. Důstojníci spali v hotelu, mužstvo v kasárnách ve stanech. O dva dny později nastoupili na loď „Marechall Joffrey“. 13. listopadu připluli do Marseille a následující den absolvovali na Čs. konzulátu odvody k Čs. vojenské jednotce ve Francii. Potom vlakem do Čs. tábora Agde, kam přijeli 15. 11. v jednu hodinu ráno.
6/ Skupina škpt. Lišky odcházela 18. září z Novošulek a v té době už věděla, že Rudá armáda jde naproti německému Wehrmachtu. Přechod do Rumunska se jí nepodařil. Skupina 61 letců se 7. října nacházela v Českém Kvasilově. Tam je 18. 11. opustil por. Jan Šťastný. V oblasti Volyně osídlené ještě za cara Čechy přečkali zimu díky jejich pomoci. Bydleli ve vesnicích v okolí a pracovali v kolchozech.
Další čs. letci nacházející se jednotlivě na západní Ukrajině se snažili ke skupině škpt. Lišky v Českém Kvasilově připojit. Někteří jako četaři aspiranti Karel Kubánek a Josef Rychtera prchající samostatně do Rumunska nebo Maďarska byli chyceni. Sovětské úřady je obvinily ze špionáže a poslaly do pracovních táborů. Jiným jako Josefu Koukalovi s Václavem Kiliánem se podařilo 9. října 1939 dostat přes hranici. Přeplavali řeku Dněstr mezi SSSR a Rumunskem, přestože po nich sovětští pohraničníci stříleli z kulometu a zasáhli jejich společníka Fraňka.
7/ Od skupiny pplk. Svobody odešli v Jarmolincích čtyři armádní piloti a Vladislav Bobák pilotující sportovní letadla. V srpnu1939 odmítli vstoupit do polského letectva. V listopadu souhlasili se spoluprací v sovětské rozvědce. Četaři Radoslav Selucký a Jan Vycpálek, desátník Jaroslav Lonek, svobodník Miloslav Hůla a vojín Vladislav Bobák odjeli do Moskvy, kde absolvovali zpravodajský kurs. Selucký a Hůla i na radiotelegrafistu. Od února 1940 byli postupně převáděni přes hranici a Slovensko do Prahy, kde založili zpravodajskou buňku. Na jaře 1941 gestapo všech pět zatklo a v průběhu roku 1943 byli v Německu popraveni.
Nejen literatura :
Josef Váňa, Jan Rail : Českoslovenští letci v polské obranné válce 1939 AVIS MNO 2003
František Fajtl : První doma Naše vojsko 1980
Jan Rail Vít Formánek : Žít navěky – nakl Ostrov 2003
Vzpomínky plukovníka Imricha Gablecha dne 21. července 2011 a 13. září 2014